Co ovlivňuje praktickou politiku v ČR?

   Rozhovory otce se synem o současné politické situaci.                                                                    Agentury zabývající se průzkumem veřejného mínění v ČR nám periodicky sdělují, že voliči (občané) by dali své hlasy politickým stranám při parlamentních volbách dle jejich aktuálního zkoumání.

Ponechávají stranou svého zájmu otázku, co je rozhodující u voličů k jejich rozhodnutí dát svůj hlas konkrétnímu politickému subjektu? Pokud by takový průzkum proběhl, tak by se také mohlo zjistit, že převážná část voličů nezná politické programy stran. A týká se to i strany, které chtějí ve volbách dát svůj hlas.
Teorie předpokládá, že termín volba, je odvozen od výběru myšlenky (programu) z několika dalších.
Pokud voliči neznají tyto programy, tak se nedá hovořit o volbě, ale spíše o moderní víře, že ten- který politik (mediální herec) je více zaujal svojí tváří, melodií hlasu a svými frázemi, které pronesl v masových sdělovacích prostředcích. Z historie vyspělých států jsou známy případy, kdy rozhodující podporu voličů získali bývalí filmoví herci. To si uvědomují i lídři současných etablovaných politických stran v ČR.
Proto stále hovoří, že je potřebné na jejich kandidátky zařadit známé osobnosti (starosty, herce, sportovce), kteří sice mají pouze mlhavé představy o tom, co by v politice měli dělat, ale na to jsou sekretariáty pol. stran připraveny.
I za minulého socialistického režimu byly za poslance navrhovány osobnosti z výroby, které se proslavily svými pracovními výkony, ale o politice toho příliš nevěděly.
Tehdy zemi ovládali byrokraté pod křídli KSČ a Marxismus jim sloužil jako bible, ze které si vybírali vhodné odstavce, jež jim pomáhaly při udržování jejich moci. Nedá se an-blok  říci, že by uskutečnění této ideologie bylo zcela nemožné. Pouze se tak nestalo ve správné zemi, ve správný okamžik. Ani Marx nepředpokládal, že by úspěšný socialistický systém mohl fungovat v hospodářsky málo rozvinutých zemích, s nedostatečně vzdělanými obyvateli.
Tolik k minulému režimu.

Bohužel vzhledem k faktům, které jsem zmínil, není ani dnes politická kultura na příliš vysoké úrovni. Po roce 1989 jsme sice zavedli více demokratický systém, ale k jeho naplnění nám stále chybí vzdělaní voliči, kteří by skutečně zvažovali výsledky předchozí vlády a podle toho své hlasy použili.
K řízení motorového vozidla je vyžadováno zákonem, aby budoucí řidič znal nezbytné minimum předpisů a naučil se vozidlo řídit i prakticky. K účasti ve volbách nemusí občan splnit, kromě věku, žádné podmínky ani znalosti.
V praktickém životě nezbývá občanovi příliš mnoho času na zkoumání kroků vlády a parlamentu.
Za této situace lze s úspěchem pochybovat, zda lze nyní hovořit o naplnění skutečně demokratického systému. Důkazem tohoto tvrzení mohou být i výsledky posledních voleb do krajských zastupitelstev, kdy se voliči neohlíželi na dosavadní výsledky konkrétních zastupitelů a šmahem dali přednost kandidátům jedné politické strany v celé zemi.
O nízké kultuře rovněž svědčí neustávající útoky na KSČM, která je spojována s představiteli minulého totalitního režimu. Již z praktického hlediska lze vyloučit, že se jedná o totožnou politickou stranu. Ti , kdož v minulosti činili za KSČ chybné  kroky a měli z jejich uplatňování velmi často i osobní prospěch, již v KSČM buď nejsou, poněvadž pochopili, že jistou- velmi významnou dobu ,bude tato strana v opozici,a nebo ztratili na její směrování vliv.
Nabízí se tu spíše myšlenka, že ti, kdož nejvíce útočí na tuto stranu, mají špatné svědomí z dob minulého režimu a svými útoky se snaží odvrátit pozornost od sebe.
Co bych tedy na závěr chtěl shrnout?

Nemohu se ubránit pocitu, že žiji v zemi, kde občané stále opakují stejné chyby bez ohledu na to, jak se mění politický režim. Před r. 1989 působili prospěcháři ve vedení vládnoucí KSČ a nyní pokračují jejich klony v řadách současných vládnoucích stran, včetně používání stejných metod (někdy i korupčních) sloužících k udržení pozic v politice i státní správě. Jejich nesprávná rozhodnutí budou předmětem kritiky v následujících desetiletích. A zas se najdou mudrlanti, kteří budou sdělovat své soudy: To ne lidé, to ty strany za všechno mohou.
Na to by se dalo použít přísloví: Každá země má takovou vládu, jakou si zaslouží.

Když se svým synem vedeme diskuse o složení vlády a parlamentu, s nimiž není spokojen, tak musím opáčit: Jak by chtěl zařídit, aby si politicky nezkušení občané zvolili tu správnou vládu a parlament? Syn dodává …spálenou zemi už oheň nesežehne…

 Proč ve škole není předmět výuky občanské připravenosti? Místo množství učiva, které studenty neúměrně přetěžují, a které kdy stěží v životě někde uplatní. Proč? Hodně by se toho měl budoucí občan naučit. Dokázat prosadit, aby politik nebyl neomezeným nepostižitelným vládcem. Politik se má svých voličů bát, vědom si toho, že jeho zdrojem příjmů je prospěch celého národa a ne chvilkových podvodů a machinací s nevratným dopadem na naši ekonomiku, náš život. Naučit se prosazovat zájmy občanů ,ne svoje. Pravda ,čím hloupější národ ,tím větší podvody, machinace a tedy tučný bezpracný zisk. Snad jednou…budou zákony platit pro všechny bez výjimek, kliček a dodatků. Zločin, podvod a korupce bude tak tvrdě trestán, že si to radši každý rozmyslí. Nebude vládnout státu politik a bezprizorní mafiánská kreatura exekutor, ale ústava, zákony a finanční úřad, jako v jiných státech. Chtěl bych se toho dožít…