My a Slováci jsme se dokázali rozejít bez jediné facky, i když se na sebe na ulicích pořád netlemíme.

Jo, jo,, přesně tak to je. Zrovna včera jsem přidala na svůj fb profil smailíka "cítí se šťastně". Na podvečerní procházce mezi jihočeskými rybníky jsem si uvědomila, jak krásný víkend jsem prožila - jak jsem byla šťastná mezi svojí rodinou, se svými nejbližšími a i na té procházce jsem se nemohla nabažit radosti, kterou jsem cítila. Protože jsem najednou mohla vnímat radost z každého lístku na stromě, z každé květinky u cesty, z každého pohledu do dálky... A tohle všechno jsem se nejvíc naučila vnímat až poté, kdy jsem, díky své onkologické nemoci, najednou zjistila, co jsou opravdové hodnoty v životě. Není to ani nové auto před velkým domem, ani napěchovaný účet v bance - pro mně je to blízkost nejbližších, radost z toho, že jsme spolu, radost z každého dne, kdy můžu s nimi být. Ale také to, že jsem zjistila, že mám pár opravdových přátel, kteří stáli při mně, když jsem to nejvíc potřebovala, nebo to, že dokážu vnímat krásu přírody, nebo to, že můžu, byť třeba jen trochu, někomu pomoci, nebo...... Bohu díky za nemoc, která mi pomohla se naučit tohle všechno vnímat.