Souhlasím s odmítnutím předčasné „institucializované výchovy“ - tedy jeslí.

Nesouhlasím s tím, že „Česká republika patří mezi nejvyspělejší země světa v úctě k maminkám, rodičovství, podpoře citových vazeb díky velkorysému chápání rodiny a vztahu rodiče (zejména maminky) k dítěti.“ To je v případě ČR hodně přehnané tvrzení. Některé ty věci vůbec nesouvisejí s nějakou úctou či podporou citových vazeb, ale s obyčejným populismem apod. Ale to by bylo na samostaný článek.

Nesouhlasím s: „Naší ekonomice se investice do dítěte a jeho vztahu s maminkou na mateřské dovolené násobně vracejí.“ - takové tvrzení byste musel dokázat.

Různé studie naopak dokládají, že matky, které jsou dlouho na mateřské, se pak začleňují do pracovního procesu obtížněji a nezřídka jsou na trhu práce diskriminovány.

Souhlasím s  podporou spokojených rodin. Jenže „spokojenost“ je velmi relativní pojem. Někdo není spokojený, ani když má relativně „všechno“. A pak takový nespokojený jedinec třeba i rozbije vlastní rodinu, protože najednou nabude dojmu, že bude jinde, s někým jiným, mít „lépe“.

Já jsem jednoznačně pro dělení rodičovské dovolené mezi otce a matku. To si myslím, že je krok správným směrem. Ale muži se do toho zatím moc nehrnou.

V podstatě souhlas, ale pro rodinu s jedním podprůměrným příjmem je problém, když žena a matka nemůže po skončené mateřské sehnat práci! Jen láskou se děti neuživí.