Taky si vzpomínám, když jsem jezdila k prababičce na statek, jak duchny byly pokryty jinovatkou a já prosila, aby zatopila v klubkách. Taková dobrodružství, jak o nich píšete, jsme neprožili, protože jsme museli pomáhat ráno s krmením zvířat, dopoledne s vařením a večer s úklidem. Všechno potřebné jsem se naučila a hlavně to, že všechno je práce. Vzbudil jste ve mně vzpomínky a proto jsou Vaše příspěvky užitečné. Lidé mají vzpomínat a rozpomínat se, jak žili naši předkové a pořád na něco nenadávat. Máme se mnohem líp, ale po druhé stránce, něčím za to platíme. Vnitřním klidem, zbytečným spěchem a znevážením poctivé práce. Děkuji. .

Pocetl jsem si, a vubec nemusel nijak obhajovat vas clanek. Asi proto, ze tomu opravdu tak bylo a ti, kteri vas s radisti napadaji tu dobu nepamatuji.

Vzpominm si, ze kdyz jsme prijeli k babicce, zimomrivy deda spaval sam na otomanu v kuchyni kde bylo teplo a muj tata na rozkladacim kresle tamtez. My ostatni s babickou v jejich loznici pod duchnama.

Děkuji jako vždy pane Vokoun. Hezké dětství je velká pomoc do dalšího života.

Díky, zase jsem si krásně početla, i moje babička měla jen peřiny, ve kterých se krásně spalo a hry venku s dětmi byly nezapomenutelné.

Jo a petadvacetnik byl na telefon do budky...

Děkuji pani Dubcová, je vidět že máte rada život.