Čtvrtý list z deníku rekonvalescenta po operaci srdce.

Vstával jsem v půl osmé a poprvé si nepřál zase usnout. Naopak se těšil na kávu a dobrou snídani. Už jsem také věděl co si dám. Docela svižně jsem vstal, svižně se oholil, krátce se osprchoval a potom se podíval,

, kam jsem dopsal poslední blog. Byl jsem spokojen. Blog byl skoro hotový a já viděl, že jako vždy se nemusí nic měnit. Pogratuloval jsem si, že je to takové, jak jsem si představoval a moje uspokojení se shodovalo s tím, když jsem jako hobbytruhlář ráno kontroloval svoji včerejší práci. To uspokojení každý řemeslník dobře zná. Některá žena si ráno zase zkontroluje uklizený pokoj, přerovnanou skříň nebo čistě vymytou ledničku a má také radost. Tu mohou zkazit potom jen malé děti, pokud člověk ještě nějaké má, když rodič vkročí do jejich pokoje a tam právě skončila nějaká bitva. Babiček a dědečků se to už netýká, ti si nanejvýše zacpou uši.

06.07.2011

Stalo se něco, co už dlouho nebylo. Začal jsem poletovat bytem, jako by žádná operace nikdy nebyla. Posbíral a poskládal jsem usušené prádlo a připravil na žehlení, zaroloval a uklidil ponožky, potom se vrhl na úklid umytého nádobí, udělal si tu kávu a zaneprázdněn odložil snídani. Místo toho začal dělat pomazánku, která se hodí i k bramborám na loupačku. Tvaroh, trochu smetany, na drobounko nakrájené ředkvičky, zelenou okurku, kus velké řeznické cibule z Kauflandu, která je nasládlá, vydlabaná malá rajčátka, cibulku šlahounku, a to je snad všechno, zbývalo to jen trochu osolit. Potom mi přišel pod ruku Bayrische Wurstsalat a tak jsem ho vylepšil tím, co mi zbylo z toho krájení. Potom teprve přišla řada na tu snídani. Zbytek houskového knedlíku lehce opečeného a dvě vajíčka, hezky na malém ohni s tím nakrájeným knedlíkem zamíchaná a k tomu kyselá okurka. Klasika jednoduché kuchyně. Potom jsem chtěl ještě balit knížky před stěhováním a najednou, jako by mi někdo ubral ,,plyn“. Začal pracovat žaludek, sice tak jak má, ale on si k tomu stáhne, co na tu práci potřebuje. Nechce se ti vlastně trochu spát, zeptalo se mě něco. Proč vlastně ne, odpovědělo nějaké druhé já. A tak jsem se trochu přisvlékl a lehl si. Spát se mi ale nechtělo. Dáme si tedy jen malý odpočinek povídám, ale na víc se už nepamatuji. Pamatuji si ale něco jiného, co už také dlouho nebylo. Mám už velké děti, ale tyhle co přišly byly malé a povídaly, že mají ještě žízeň. Hrabaly se ve spíži, něco rozlily a rozšlapali, tedy, ,,narovnali“ nějaké malé lžičky a tím nám všechno přerušily. Bylo to strašně krásné, předehra jako ,, Nedokončená od Dvořáka," tedy bez konce, na který se člověk nejvíce těší. Pomalu jsem si uvědomil, že jsem spal a měl překrásný sen. Nejdříve jsem se na ty ,,děti" zlobil, ale potom jsem se začal usmívat. A ejhle, tak i tohle začalo fungovat! Lehl jsem si ve 12 hodin a probudil se v půl druhé. Nikdy jsem se nezeptal ve svých četných manželstvích a tak dodnes nevím, jestli takové sny s přerušením mají i ženy. Třeba nějaká žena vidí na stropě pavučinu a je konec. Nebo se sama od sebe zapne televize a manžel se začne dívat na fotbal. Když je všechno skoro stejné, tak by takové sny mohly ženy také mít ne? Oni o tom moc nemluví, ale třeba nám to nějaká odvážnější řekne. Měl jsem radost a rozhodl se jít hned psát tento blog. Teď jdu uklidit tu kuchyň, po té snídani a po tom krájení zeleniny.

Winston Churchill, zachránce Anglie a nás všech co teď žijeme před Hitlerem, odpověděl jednou na otázku, jak a co dělal, aby se dožil tak vysokého věku a on odpověděl: ,,No sport“. Churchill zemřel jak známo v 90 letech.

James F. Fixx americký joggingpapst, autor dvou joggingbestselerů, běhal každý den minimálně jednu hodinu a vehementně propagoval, že pravidelný běh garantuje prodloužení života. Během jednoho tréninku zemřel na infarkt v 52 letech.

Znal jsem z německých novin i jiného, který si prodlužoval život tím, že skoro všechen volný čas trávil čištěním zeleniny a presováním šťáv z ní. Potom pil ty vitamíny denně na litry. Nedožil se ani 50 let a zemřel na cirhosu jater.

Známe i to okřídlené, co říkají rádi kuřáci. Není ale pravdou vše, co říkají obránci života ,,dáme si“ nebo ,,napijeme se“ jsme tady jen jednou, tak si musíme užít. Že život tady k užívání je, to je sice svatá pravda, ale na druhou stranu, tady není život k tomu, ho zbytečně mařit sobě ani jiným. Tomu se dá rozumět dobře zdravotně i politicky.

Arteriosklerosa je opravdu podceňovaným rizikem, která jde ruku v ruce s jinou nemocí, proti jejímž mnohým variantám není zatím obrany. Proti arterioskleróze, až na vyjímky obrana je. Ale o jídle toho bylo dnes už napsáno dost.

K večeři budou zase brambory na loupačku s tím ,,vyrobeným“ tvarohem.