Zloděj propustil vrahy a násilníky, křičí hlupáci

A je to tady. Místo toho, abychom se zamýšleli nad konkrétním obsahem vět, které prezident ve svém letošním novoročním projevu řekl, zabýváme se jen tím jediným, co někteří novináři bez znalosti konkrétních informací a faktů zběsile napsali na internetové servery a ostatní se toho chytli...  

“Vyhlásil amnestii. To je hrůza, to zase bude zločinců na svobodě. Co se taky jiného dalo čekat od člověka, který již několik let rozvrací naši zemi, že půjde na ruku kriminálníkům, podvodníkům a zlodějům.”

Diskuze pod jednotlivými články plné zloby, negací a často i sprostých výrazů, hovoří za vše. A to i přes to, že je lidé psali v době, kdy o konkrétní podobě vyhlášené dílčí amnestie prezidenta republiky ještě nikdo ani netušil, tedy kromě prezidenta samotného a jeho spolupracovníků. Úplné znění amnestie bylo zveřejněno až několik minut poté.

Jsme prostě zvyklí být negativní a na vše reagujeme zbrkle a hystericky, aniž bychom reagovali s rozmyslem. Amnestie se týká pouze některých nepodmíněných trestů nepřevyšujících jeden rok, případně osob starších 75 let, zastavení trestního stíhání, které je starší osmi let, zmírňuje některé podmíněné tresty, pokud nebyly uloženy za zločin proti životu, zdraví, rodině a dětem a podobně. Jinými slovy žádný vrah, násilník a pedofil se na svobodu nedostane. Hysteříme zbytečně.

Jenomže v tom je právě ten problém. Média vypíchnou jednu větu, která rozpoutá diskuzi, hodí granát mezi lidi, a naprostá většina novoročního projevu prezidenta zůstane bez povšimnutí. Víme vůbec, o čem byl?

1) Začít nový rok s novým odhodláním a s novým úsilím je lepší, než přispívat k šíření nedobré nálady.

2) Přes všechny problémy, které nás právě teď provázejí, neprožíváme žádnou katastrofu. Nevěřme našeptávačům špatných nálad, kteří se naše současné přešlapování na místě snaží využít pro své cíle.

3) Výkon naší ekonomiky se za posledních 10 let zvýšil o 35 %, což je více, než dlouhodobý historický průměr.

4) Važme si toho, že žijeme ve svobodné zemi, kde radost a spokojenost nejsou povinné a nespokojenost není zakazována.

5) Politická reprezentace nám nejde příkladem. Nedokážeme táhnout za jeden provaz, hledáme nejsnadnější a krátkodobě líbivá řešení, závidíme jeden druhému, nevěříme si. Vláda je slabá, opozice negativistická, nepřesvědčivá a realistické řešení problémů nenabízí.

6) Vytváříme si zbytečné byrokratické regulace, příkazy, zákazy a zcela neúnosný počet pro každou maličkost požadovaných papírů a razítek.

7) Zvyšujeme své nároky na všechno, máme stále větší požadavky, ale neuvědomujeme si, že je kvůli zastavení ekonomického růstu, je financujeme na dluh.

8) Ztratili jsme respekt k poctivé práci, úctě, kulturnosti a slušnému chování, uznáváme povrchnost, okázalost a líbivá gesta a ztratili jsme odvahu tyto jevy správně pojmenovat, protože se bojíme vulgárního napadání z našeho okolí.

9) Vraťme se ke starým dobrým hodnotám, tradicím, návykům, ale i povinnostem, které pod heslem modernosti a pokroku tak nezodpovědně znevažujeme a opouštíme.

10) Nezapomínejme na udržení naší národní soudržnosti, přirozené solidarity a pocitu spoluodpovědnosti za rodinu, obec a stát.

Není těchto deset myšlenek silnějších a důležitějších než jedna věta o oznámení dílčí amnestie? Myslím, že ano.