Podle tohoto článku, se v Brně sešlo asi 200 lidí a mimo jiné požadovali zavedení významného dne Václava Havla. Určitě těmto lidem nechci brát právo na názor (a s Ondrou Puczokem - pokud je to ten samý Ondra - jsem shodou okolností vedl při burčáku velice zajímavou, a oboustranně obohacující, debatu). Jen bych rád upozornil, jak může i bezvýznamná skupina "křiklounů" ovlivnit vývoj společnosti.
Tato taktika se týká mnoha dalších spolků a organizací, vyberu jen namátkou: Amnesty International, Greenpeace, Rekonstrukce státu, odbory, České matky, různé feministické a genderové organizace, nebo třeba tzv. oteplovači (klimalarmisté). Jde o to, že poměrně malá skupinka lidí (v poměru k většinové společnosti) se jmenuje mluvčími (nejraději celého) národa či zeměkoule a díky jejich vycvičeným hlasivkám prosazují svůj zájem. Takové lobování probíhá zpravidla v několika fázích. Nejdříve se vypustí testovací balónek, který si díky spřízněným médiím získá poměrně velkou publicitu (porovnejme to například s nějakým zájmovým srazem, o němž se zpravidla ani nedozvíte a přitom se jej účastní o řád více lidí). V případě, že testovací balónek nenarazí na zásadní odpor (většině lidí je to u zadele, protože mají dost svých starostí - koho by třeba napadlo, že Den Václava Havla bude jednou uznán jako státní svátek a nepůjde se do práce?), nasadí se (zpočátku) lehká kampaň, ve stylu "stokrát opakovaná lež se stává pravdou", nebo podobném. Následně se přitlačí na pilu. Aktivisté to nazývají rozpoutání diskuze. V té chvíli už je ale vše rozhodnuté a touto formu se má obyvatelstvu pouze oznámit, co že je to vlastně čeká. Vše už je prosazeno v nějakém podsunutém zákoně a nelze s tím zpravidla už nic dělat. Pokud je to fakt masakr (třeba kvóty žen v různých oblastech), aktivisté dají od záležitosti ruce pryč a tvrdí, jak že to ti zákonodárci zpackali, protože záměr aktivistů byl jiný. Případně nám v diskuzi vysvětlí, že jsme omezení primitivové a v rámci dobra pro celé lidstvo musíme přijmou jejich vznosnou myšlenku (realizaci).
Nejsem si jist, ale domnívám se, že tohle je ten princip občanské společnosti, jakou prosazoval Václav Havel, o němž byla na začátku řeč. Několik "vyvolených" řídí společnost pomocí manipulací a "vyšších myšlenek", kterým přece lůza namůže rozumět. Žádné strany, žádné soupeření idejí, věcná argumentace, žádný konsensus. Jak jednoduché. Stačí jen nenarazit hned zpočátku na odpor, takže v běžném člověku prosazovaný zájem musí vzbudit pocit, že se jedná o malichernost, ke které se není třeba vyjadřovat. A nebo se nás pěšáků nabude týkat. No a tak se vyrobí průšvihy podobné těmto:
- příspěvky na obnovitelné zdroje
- politická korektnost (což je pouze vznosně nazvané lhaní)
- kvóty čehokoliv kdekoliv na cokoliv
- dotace na naprosté nesmysly (ne, že by jiné dotace byly lepší)
- multikulturalismus
- odpolitizování politiky (ne opravdu společnost nemohou řídit nepolitičtí "odborníci", protože jakékoliv řízení společnosti je vždy v kolizi se zájmem nějaké skupiny občanů)
- povinná solidarita (už jen při spojení těchto dvou slov se mi lámou prsty na klávesnici a vyskakují klávesy)
- adopce dětí páry stejného pohlaví
- obecně řešení problémů regulacemi následků než odstraňováním příčin (např. korupce)
Určitě bych si vzpomněl na další a další oblasti, kde křiklouni napáchali spoustu škody. Ale jde mi spíš o princip a ne obviňování konkrétních uskupení. A i proto mě tak trochu dráždí jen představa, že bychom měli mít významný den dle někoho, kdo zčásti může za současný marasmus. A to nehovořím o naší sametovce, kdy mimo jiné díky Václavu Havlovi prošlo většině komunistických zločinců jejich jednání a ještě skrytě získali ekonomickou moc nad naším státem. Ano, Václav Havel nás udělal obrovskou reklamu v zahraničí, za to mu budiž dík. Ale na tom našem dvorečku napáchal minimálně stejně škody jako užitku. A bylo by dobré se na tuto otázku podívat realisticky.
