Řekové se svobodně projevili a dali nám najevo, jak jim záleží na ostatních. Co tedy dál s Řeckem? Nic. Hlavně ať už je od toho pokoj!
Ze začátku jeden příklad z našich končin. Představte si, že bydlíte v domě s několika vlastníky bytových jednotek. Jeden z nich vyloženě hýří penězi a protože dokladuje, že pro něj není problém životní náklady zvládat, většina ostatních majitelů bytů mu v případě potřeby ráda půjčuje. Onen hýřivec dokonce půjčky zpočátku splácí v dohodnutých termínech. Jenže nadejde doba, kdy si půjčující uvědomí, že dlužník splácí svoje závazky pouze díky tomu, že mu půjčují ostatní a ze svého mu vůbec nic nezbývá. Tak se ostatní obyvatelé domu domluví a vyzvou dlužníka, že mu budou ochotni půjčovat peníze i dál, ale musí skončit s těmi luxusními dovolenými, každodenními mejdany a prodat alespoň dva ze svých pěti automobilů. Dlužník jim druhý den oznámí usnesení rodinné rady, že teda jeden flám v týdnu vypustí, nepojedou na dovolenou do Austrálie, ale jen na Nový Zéland a prodají jeden scooter. A pokud se to ostatním nelíbí, takže jim zaplatí (pokud vůbec) minimálně o třetinu méně než si půjčili a na mejdany si budou zvát cikánskou kapelu, která vydrží hrát až do 5 hodin ráno. Logicky jej ostatní vlastníci bytů nebudou dále podporovat a po nějaké době milému dlužníkovi exekutoři prodají byt v dražbě a dlužník půjde i s rodinou do sociálního bydlení (což mu ostatní sponzorují dále, ale to by sponzorovali v každém případě, ač mi nad tímto paradoxem zůstává rozum stát).
Abych situaci ještě lépe přiblížil, tak si představme, že máte z platu 20 tis. Kč živit nejen sebe (řekněme 4000 Kč energie, 4000 Kč strava, 2000 Kč ošacení, 3000 Kč cestovné, 3000 Kč ostatní výdaje, 5000 Kč hypotéka), ale držet při životě vyžírku, který žije jen z tvorby nových dluhů. V této situaci na všechny ostatní majitele bytů začne zvonit potížista a dlužník, který se dožaduje dalších půjček, nebo bude třít bídu s nouzí a jeho děti nebudou moci jíst kaviár ani ústřice a že za to všechno můžete vy. Asi není třeba zdůrazňovat, že s ním každý rozumný člověk vymete schody a návdavkem jej nakope do zadku.
Zpět k Řecku. Spousta evropských politiků se hrozí, že odchod Řecka z eurozóny nebo dokonce z EU bude znamenat konec €/EU. Tak to je myslím v pořádku. Pokud je něco postaveno na tak chybných základech, aby to dokázal shodit jeden malý potížista, je to špatně a pokud to skončí, nebude to žádná škoda. Opětovné zavedení národních měn není problém (viz ČR/Slovensko) a bezcelní styk je možné zajistit multilaterálními smlouvami.
Důležité ale je, abychom si uvědomili další problém. Pokud jste si poctivě spočítali výdaje ostatních majitelů bytů, kteří tak důvěřivě půjčovali, zjistili jste, že i jejich výdaje převyšují příjmy. A to ještě někteří z nich nemají splátku hypotéky 5000 Kč, ale třeba i 10000 Kč! Uvědomme si, že jsme v podobné situaci, jako onen potížista, jen si naši věřitelé stále ještě neuvědomili, že svoje dluhy platíme dalšími dluhy. Navíc se naše daňové zatížení pohybuje na velice vysokých úrovních (kolem 60%) a není moc reálné vytěžit z pracujících lidí víc zvýšením daňové zátěže. Jestli by nestálo za to ten socialismus na dluh, kterým se uplácejí voliči nižšího rozumu, hodit přes palubu a začít žít odpovědně a v možnostech našich příjmů.
A proto prosím pamatujte, že když začnou vládnout nedotknutelní úředníci (zákon o státní službě) se socialistickými vládami (zatím od roku 1998 všechny naše vlády byly více či méně socialistické), je třeba se mít na pozoru. Zejména ve chvíli, kdy nám politici intenzivně začnou zdůrazňovat, že je vše v nejlepším pořádku.
