Ve svém předešlém článku (zde )jsem uvedl paralelu mezi vztahem zaměstnance a zaměstnavatele a vztahem občan - vláda. Občan - zaměstnavatel z této paralely vzešel jako hlupák, který se nechává zaměstnancem okrádat, vysmívat, ignorovat a na to konto mu ještě zvýší mzdu. V některých komentářích pak přispěvatelé namítli, že v mém článku není obsaženo řešení. A je pravdou, že v článku bylo pouze naznačeno. Proto bych se chtěl na to téma rozvést trochu více zde.
Kromě korupčníků, velkozlodějů a jejich posluhovačů už bychom v tomto státě těžko hledali někoho, kdo je s jeho vývojem spokojen. Všude se mluví, všude se kritizuje. Lidé vyjadřují svoji nespokojenost. A až se všichni vymluvíme, zanadáváme si, tak jedeme dál - o něco více odolní vůči svévoli vlády a dalších "tahačů za nitky", ať už jsou to funkcionáři na Krajích, Obcích, či "jen" lidé s vlivem na ty ověnčené funkcí. Jsme pomalu vychovávání k hluchotě: za chvíli místo klasického novoročního projevu prezidenta uslyšíme prostě jen: "V uplynulém roce jste byli okradeni o XY miliard. Děkujeme Vám, že neztrácíme Vaši přízeň." A my si tuto samozřejmost prostě jen vyslechnem...
Co tedy dělat? Jít do ulic? Ano, proč ne. Ale to samo o sobě nestačí. Vrátíme se prostě ucinkaní a zmrzlí domů. Démonkracie je nadána nesmírnou odolností vůči těmto projevům nespokojenosti. Jít k volbám nebo radši nejít k volbám? Co je větší zlo? (O dobru těžko mluvit). Využívat svobody slova? Svoboda slova se toleruje protože slovo samo o sobě je v demokracii bezbranné, impotentní. Defenestrace? Atentán? Na lidech fyzické náslilí nikdo nepáchá a proto je taková obrana těžko obhájitelná.
Co tedy?
Obrana musí být účinná. Korupčníkům je potřeba vzít to, oč nejvíce stojí a co je jejich největší motivací i nástrojem - přístup k veřejným prostředkům - k našim penězům. Vybártrovat co jen lze, soused podpoří souseda, podnikatel podnikatele. (Jeden můj kamarád dokonce navrhl, aby podnikatelé pozdržovali odvody DPH - dokud se účinně nezabrání korupci.) Chtít po vládě aby podporovala zemědělství? Budou jen přemýšlet, jak se na tom přiživit. Občan ho musí podporovat sám. Podporovat ty, co poctivě tvoří hodnoty. Je to naivní myšlenka? Jen do chvíle než se rozšíří... Někdo může namítat, že je to vyzývání k porušování či obcházení zákona. Já tvrdím, že je to - za současné situace - ústavně zaručené právo na sebeobranu. A aby to mohlo být skutečně sebeobranou, musí být účinná. Druhou rovinou je podpora soběstačnosti této země. Jsme nuceni živit obrovské korporace, které mají největší tendenci korumpovat. Živíme ty, kteří nic nevyrábějí, nic netvoří, jen hrají loterii s akciemi, podíly, veřejnými financemi. Živme ty, kteří nám dávají to, co je k životu nezbytné a dávají nám to v patřičné kvalitě. Nemusí vyjít deset milionů lidí do ulic. Stačí, když se každý dokáže rozhlédnout a domluvit v nejbližším okolí.. Není nutné dopřávat sluchu politikům - oni nám sluchu také neodpřávají. Věnujme se našim životům tam kde je to dosažitelné. Nepomůže nám revoluce v podobě výměny politiků. Potřebujeme revoluci v přístupu k vlastnímu životu, revoluci v myšlení.
Na závěr bych dodal, že se přecejen chci v nejbližší době projevit aktivně: při prezidentských volbách. Budu volit Vladimíra Franze. Neznám ho sice dokonale, do hlavy mu nevidím (komu ostatně ano?), ale je u něj nejpravděpodobnější, že s korupcí v této zemi není spjat, ani se součnasnou či minulou politikou. Vzdělání má odpovídající. S jeho myšlenkami se neztotožňuji zcela, ale považuji ho za člověka, který je schopen rozumným myšlenkám naslouchat a vyslyšet je. A pokud bych se přece jen mýlil a tento člověk ve své funkci selhal, pak je tu především jeho extravagantní vzezření. Buď bude působit jeho srdce a rozum nebo alespoň jeho parádní kérka: nepodaří-li se mu povnést myšlenku nad vzhled, bude jeho podoba dokreslovat, ne-li přímo vyjadřovat trapnost naší politiky. Koneckonců by byl Klaus nucen realizovat svůj závazek emigrovat...
