Mávněme rukou

Věci veřejné mají za to, že změť pravidel je potřeba obohatit o další a vyrukovali s nápadem, dle kterého by měl chodec na přechodu upozornit řidiče mávnutím, že hodlá skutečně přecházet. Na první pohled se to zdá být dobrý nápad. Ovšem jen na první pohled...

Trochu zapomínáme, že žijeme v Česku. A součástí čekého naturelu, alespoň dle mé zkušensti, je využívat pravidla spíše ke zkomplikování situace, než jako vodítko k jejímu usnadnění. Proč? Jsme nekultivovaní a jsme líní používat mozek. Zavedeme-li "mávací" pravidlo, pak si chodec vyloží situaci tak, že po zamávání může vstoupit do vozovky, a řidič, pro změnu tak, že pokud na mávnutí nezareaguje, pak je už problém chodce, že "mu tam vlezl"... Pokud postrádáme ochotu být ohleduplní a zároveň ochotu myslet, pak nás těžko může jakýkoli zákon či pravidlo kultivovat. Jestliže nám nestačí značky a přechody k tomu, aby nám bylo jasné, kde máme být opatrní, pak to není nedostatečnost pravidel,  ale problém přístupu k těmto značením a stávajícím pravidlům. A pokud zavedeme pravdlo "mávání", tak se naše bezohlednost a tupost nutně projeví ve způsobu jakým budeme tohoto pravidla využívat. Čili - je to jen další plácnutí do vody, které se možná jeví jako ochota něco řešit, ale ve skutečnosti je to jen nepochopení toho, v čem je příčina velké části kolizí na vozovce. Zákony a pravidla samy o sobě člověka nekultivují a myslím, že to ani příliš neumí. Slouží jen těm kultivovaným, aby se jimi řídíli a sankcí korigují ty zbylé.  Nad "máváním" bych tedy jen mávl rukou...