Zpráva o fantastické nové službě České pošty
Za to ze mě neustále někdo mámí odpověď na otázku: „Co budeš dneska vařit?“. Vypadá to, že důležitější než doktorát z fyzikální chemie (který bych klidně mohla mít, kdyby se mi chtělo, ale mně se nechtělo) je schopnost z cibule a strouhanky vyčarovat chutnou večeři o třech chodech, kde minimálně jeden je pepřový steak. Ono to tak nevypadá, ono to tak je. Onehdá jsem rodině místo večeře předložila svůj vysokoškolský diplom a přednášku o útisku žen v konzumní společnosti plné lidí, co by jedli i několikrát denně. Myslím, že mě poslouchali vážně velmi pozorně. Při tom však snědli můj diplom (nejen ten vysokoškolský, ale i diplom Delfínek, který jsem si vyplavala ve třetí třídě), stůl, květináč a židli si nakrájeli na večer. Po tom, co si židli úhledně zabalili do potravinové fólie, aby jim neokorala, hladově se na mě zahleděli a začali vykazovat známky neklidu. Přihodila jsem jim bábu s nůší, rezignovala na pokusy vytvořit prioritně stravu pro duši, vytáhla mrkev, bujón a koblihu a rozpoutala gastronomické peklo. Můj geniální, tolik let funkční původní recept – v kuchyni se okamžitě pořezat, všechno smažit na octu a na otázku: „Čím zahušťuješ bramboračku?“ odpovídat: „Sádrou!“, tím okamžikem navždy vzal za své. Rodina se rozhodla to risknout a i přes jasná rizika stravu vyžadovat.
Zatímco některé ženy jsou tak krásné či schopné (ale spíš krásné, když jsme tak u těch stereotypů), že ani nemusí umět pracovat se zlomky a přesto je jejich život plný úcty a obdivu, my ostatní musíme poskytnout něco navíc. Nějakou dobu si vystačíme s hrou na harfu, to je jasné. Dříve nebo později ale přijde okamžik, kdy naše éterická bytost stráví čtyři hodiny denně v kuchyni, a žehlení budeme považovat za milé zpestření dne. Ta situace je depresivní. Zkusila jsem to zlomit a doufala, že vám nastíním koncept, jak proplout životem bez znalosti složení jíšky. Dopadlo to tak, že nejen že jsem si dočista zničila pověst a začala vařit, zjistila jsem navíc, že když mi někdo na týden vezme děti a konečně bych tedy mohla za největší námahu v kuchyni považovat krájení uheráku na velmi tenké plátky a obsluhu presovače, obvolávám rodinu a nabízím, že jim uvařím. Tak hluboko jsem klesla. V prachu je má léta budovaná image ženy, co je příliš sexy pro práci s hrncem. V okurkovém salátě skončily mé upravené nehty!
Dobrá zpráva je, že jsem se nenechala zlomit. Pružně jsem zareagovala na novou situaci a z pózy rádoby světácké rádoby ekonomky, co plodí děti jen z důvodu rozšíření genu geniality (důvěrně mu říkám GeGe, má to tak rád), jsem přešla do pózy hospodyně s dokonalým účesem v nažehlené zástěře. Upřímně, nežehlím si zástěru. A občas se nečešu. Všechno zvládat nejde. Takže vynalézám novou cool pózu – umolousané teplákové bohyně, co konečně pochopila, že ztracené vejce se nehledá, ale vaří.
Minulý týden jsem zrovna vyřezávala salámové uši myším z vařených vajec (manžel to tak má rád), když tu náhle zvonek. Když zazvoní zvonek, je slušnost jít otevřít hned. Zavrhla jsem tedy byť i letmý pohled do zrcadla, protože mi bylo jasné, že jsem po celém dni v pozici uklízečky, kuchařky a vychovatelky poněkud handicapovaná krasavice. Když vám osychá pažitka na myší ocásek, není čas na hrdinství, vyrazila jsem proto neohroženě ke dveřím. Za nimi stál muž, který nosí všeliké zprávy. A nejen ty. Občas klidně přihodí i balík. Byl to pošťák. Podal mi zásilku, já poděkovala a on s úsměvem a pohledem na zástěru navíc přihodil: „Mějte se krásně, moc vám to sluší!“. (Kdysi jsem vám psala o našem transvestitním pošťákovi. Tohle nebyl on. To jen tak pro jistotu, aby bylo jasno. Ale i kdyby byl! Copak si můžu vybírat?)
Tomu říkám upgrade služeb! Pošťáci už delší dobu musí nabízet pojištění, aby nebyli navždy zatraceni. Osobně bych si životní pojištění na poště vyřizovala zhruba se stejnou chutí, jako letový plán pro cestu kolem světa v klubu holubářů. Nechci znevažovat znalosti a finanční gramotnost pošťáků, ale není nic lepšího, než se pokoušet důsledně porozumět nabízenému produktu, když vám za zády patnáct lidí pohazuje sprostými slovy a z oznámení o uložení balíku začínají sestavovat flusačku. Zkrátka finanční produkty z rukou zaměstnanců České pošty nepřijímám. Ovšem jestli mají na poště nové nařízení utrousit milou větu k nám, stereotypy sešněrovaným, ale zatím Amerikou nezblbnutým hospodyňkám, půjdu si koupit aspoň los. Fakt. A když to bude s úsměvem, pošlu rekomando (nevíte někdo, co to je? Nepřijede mi domů nějaké komando plné reků, že ne?) Z bezpečnostních důvodů ale navrhuji, aby tuto povinnost měl pouze ten zaměstnanec, který přijíždí autem. Chudáci pěšáci obtíženi desítkami kilogramů zásilek, prchající dlouhou ulicí se zástupem nadšených hospodyněk za zády, by asi po pár dnech v práci šli brzy dělat raději do dolů.
V dnešním blogu jsem poctivě splácala páté přes deváté. Kdyby vám tedy náhodou nebylo jasné, co jsem tím chtěla říct, shrnu jeho závažné poselství pro všechny, co s pozicí hospodyňky z vynucení bojovaly jako já (a stejně marně):
Vaření může být sexy! Náš pošťák to říkal.
Zuzana Hubenakova
Lepší je být zdravý a bohatý než chudý a nemocný
Mít dítě přináší člověku mnohé radosti. Například malované obrázky, od lízátka ulepené pusy na tvář, pocit naplnění a nevýslovné lásky, nebo vši, neštovice, dětskou lepru (z dítěte sloupete druhé dítě vyrobené ze špíny) a kurděje.
Zuzana Hubenakova
Když se splaší amygdala
Než se člověku narodí děti, může propadnout mylnému dojmu, že všichni rodiče tak nějak přirozeně ví, co mají ve všech situacích týkajících se potomstva dělat. Příroda nám to přeci prozradí, myslí si ti lehkomyslníci.
Zuzana Hubenakova
Sousedi na zabití
Mít dobré sousedy je základ spokojeného života. Podle výzkumu britských vědců je to mnohem lepší, než mít špatné sousedy. Když to tvrdí ostrovní stát, který ani žádné sousedy nemá, je to jasná tutovka.
Zuzana Hubenakova
Jak se stát nedobrovolným emigrantem snadno a rychle
Odjet na letní dovolenou k moři je obvykle počin uklidňující plný slunce, nicnedělání, čtení knih a nadměrné konzumace jídla a pití. Pokud nejste Marek a nemáte smůlu jako on.
Zuzana Hubenakova
Do tajů ženské svatyně
Každý, kdo tvrdí, že jsou ženy nerozhodné a slabší v kombinatorice, plete se stejně jako ten, kdo je přesvědčen, že stačí stehna masírovat sajrajtem za pět set a tuk se s celulitidou vezmou za ruce a odejdou.
Další články autora |
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Nahá umělkyně za zvuků techna házela před dětmi hlínou. Už to řeší policie
Policie prošetřuje vystoupení, ke kterému došlo na Akademii výtvarných umění (AVU). Umělkyně a...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Auto vyjelo z vozovky a srazilo tři lidi. Žena zemřela, dvě vnučky jsou zraněné
Osobní auto srazilo dnes odpoledne v Čáslavicích na Třebíčsku ženu a dvě děti. Žena srážku...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
Španělské ministerstvo se rozhodlo zrušit cenu býčích zápasů. Vyvolalo kritiku
Španělské ministerstvo kultury se rozhodlo zrušit národní cenu býčích zápasů. Informoval o tom...
Do konce roku by se mohlo konat další jednání české a ukrajinské vlády, řekl Fiala
Do konce letošního roku by se podle premiéra Petra Fialy mohlo konat další společné jednání české a...
Ruský zbrojní průmysl vzkvétá. Díky čínské pomoci výroba dramaticky roste
Premium Přes citelné západní sankce ruský zbrojní průmysl vzkvétá. Tamní produkce zbraní se dramaticky...
Vyváděla strašné věci. Zahradil označil Jourovou za nejhorší z eurokomisařů
Premium Když Česko vstoupilo 1. května do Evropské unie, byl tam matador ODS Jan Zahradil kooptován...
Prodej rodinného domu, 143 m2 - Bučovice
Rybničná, Bučovice - Vícemilice, okres Vyškov
3 000 000 Kč
- Počet článků 168
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 4401x
Autorka knih Vstupte bez klepání, Postřehy teplákové bohyně, spoluautorka Deníčku moderního páru, který vznikl ve spolupráci s Dominikem Landsmanem a nově knihy Žena na tahu.
Dobré a tajné zprávy mi můžete zaslat na e-mail: hubenakova.blog@centrum.cz, případně se stavte na facebookovou stánku Vstupte bez klepání.