Já si tedy vůbec nemyslím, že se zlaté české ručičky vytratily. Například někteří spolužáci mého syna, kteří se vyučili řemeslu, je mají a navíc jsou hrdí na práci kterou dělají, protože je za nimi vidět a také je dobře uživí.

 Tedy v případě, že by si můj muž neuměl s něčím poradit, mám se kam obrátit a určitě bych byla spokojená a to nejen s odvedenou prací, ale i s jejich přístupem k ní. Rozhodně bych před nimi neupřednostňovala nějakého starého, zkušeného řemeslníka z důvodu, že ti starší to umí lépe.

 Vždy musí rozhodnout kvalita jejich práce, ne cena kterou za ni požadují. Lépe je zaplatit a být spokojen, než ušetřit a celý život nárážet na nedostatky, nebo se znovu pouštět do dalších oprav.

Vážím si lidí kteří jsou ve svém oboru jako ryba ve vodě a je úplně jedno, jakou práci vykonávají, důležité je že ji odvedou dobře.

Kéž by takových bylo víc. Já mám zkušenost tak pět břídilů na jednoho šikovného. Asi se pohybuju ve špatných vodách. O to jsem radši za reference. 

Za nás byla móda jít za každou cenu "na studia", takže mám pár spolužáků, co sice mají maturu z účetnictví, ale je jim to k ničemu. Stejně si vydělávají rukama a podstatně líp. 

A s tou kvalitou máte stoprocentní pravdu. Než se dívat léta na nepovedenou rekonstrukci, radši oželím peníze na víc. Ale já vždycky nějak předpokládala, že ten člověk tuší, co má dělat. Ne vždy to byla pravda...

Nedávno jsem se v ČT dívala na film "Na samotě u lesa" a tam také měli jednoho šikovného řemeslníka

Ona spousta trablů pramení ze strachu dotyčného vyhodit, ale ověřila jsem si, že je to lepší i za cenu prodlevy

...ale nesměl se houpat, pokud si dobře pamatuji..

Ja se vrátil z daleké cesty tady karmovat a padnout vysílením z toho do postele - konečně vlastní... Zdraví TROJTEČKA!

Díky a zdravím!

Abych nezapomněl, také dám k dobru jednu z mnoha příhodiček...předělával jsem koupelnu, po těžkých chvilkách jsem ji tam nemoh vecpat, jsem úspěšně zabudoval zbrusu novou krásnou vanu, do poslední chvilky byla zabalená, obkladačky jsem nalepil, dlažbu položil, všechno se skvělo a já si mnul ruce, jaká je to krása a jaký jsem to šikovný chlapík. Po týdnu se podělala karma nad vanou a já pozval opraváře. Vanu jsem vycpal dekou neb jsem tušil nebezpečí. A taky jo, opraváři upadl asi kilový šroubováček, pleskl kovovým dříkem zrovna do míst, kde se deka nešťastně shrnula. Usedavě jsem se rozplakal, když milý opravář puklinu, která na mě drze civěla, nazval drobností, jež se lehce zacelí...

Aj Jsou rány, které se nikdy nezacelí. Ale je bezva, že aspoň ti "opraváři" jsou vždycky nad věcí.

Jednu karmu za obsah, druhou za geniální slovo "šroubitel". Mimochodem, film, ve kterém se objevila věta "Z měšťanky ho vyhodili, na řemeslo se nehodí, tak aspoň tu maturitu kdyby udělal." je, tuším, z meziválečného období.

....tuším Škola základ života....1938

 Taky si něco udělám sám a není to na ten babiččin špičkový titul neodbornosti, ale z Vašeho popisu díla mě fakt, ale doopravdy bolí ruce! Musím si dát kafe a zkontrolovat podlahu v kuchyni !?!!

Babičku přímo svědily dlaně. Nevěřím, že by se na světě našel druhý takový, co by byl spokojený s tím, že mu vodováha mastí po místnosti.

za poslední odstavec dvojkarma......mám kamaráda, který rozjíždí jakousi fabriku v Bulharsku a prozradil mi, proč se říká...dře jako Bulhar...neni to o zvýšeném pracovním nasazení, ale....že si neumí poradit...pak bych poučku doladil na...musí dřít jako Bulhar.

Díky, Jaromíre! Já mám podobnou zkušenost s Rumuny

...ale je vám jasný, že jste mě, manuálně všestranně zručného filozofického krasavce, vlastně odkázala na to, abych se poflakoval po hospodách a trousil tam moudra....jak k tomu přijde má filosofická duše, takhle ji degradovat...to jste mi dala ale pěkný dárek....

Františku můj drahocenný, ba naopak. Vy s takovým vybavením můžete dělat, co si usmyslíte. Práva, zedníka, nástěnkáře... řeč byla o těch, co jim nebylo nikterak shůry dáno. Filosofii na opravdu vědecké úrovni máme na starosti zde my, to ví přece každý.

 I když mě z důvodů nedávných zkušeností při čtení lehce objímá hrůza, přeci jenom, ještě je to moc živé a u psychologa jsem taky nebyla. 

Vypadá to, že strašidelné zkušenosti má na tomto poli každý. Nenechme se zlomit záludným šlendriánstvím!

Kdyby byly všechny kuchyně vybetonované tak kvalitně, jako je napsaný tento článek, tak by všichni kuchaři byli stejně spokojení jako teď já.

Jste laskav! Bylo mi potěšením vybetonovat pro Vás tento blog.