Mě znervózňují ta v hotelích na zdi zabudovaná žehlící prkna na kalhoty. Každé ráno jsem s pokoje vycházel pln studu a výčitek, že jsem ho k vytvoření dokonalých puků nepoužil a také že přichystanou Bibli jsem jen letmo prolistoval. Připadal jsem si podobně barbarsky, jako bych v restauraci jedl rukama a polévku srkal z misky. 
Jako technika mě pak krom dvojích kohoutků vždy vzrušovala jejich splachovadla na WC, kde je nutné dát tomu pádýlku ten správní "švuňk", aby voda naplnila přepad a vytekla.
Co jsem pak těžko chápal bylo faux pas, či spíš panika, kterou jsem mezi přítomnými Brity způsobil, když jsem o přestávce mezi jednáními vytáhl z kapsy svůj 5" zavírací nůž a jal se u stolu rozkrajovat jablko. U nás by snad takový úděs nezpůsobilo ani to, kdyby jste ve společnosti vytáhla a odjistila útočný granát. V jejich rozšířených zorničkách bylo napsáno "Pane Bože, divoký Slovan ohánějící se svým dlouhým mečem nás všechny zabije! Jak mu bez porušení pravidel britské zdvořilosti říct, že u nás se nic, co se jen vzdáleně podobá noži, už dávno nesmí používat?" Nakonec neřekl nikdo nic, ale uklidnili se až nějakou dobu poté, co jsem nůž schoval do kasy. 
