Pohovor - můj obor

Na Liberec se snáší sníh a na mě se snáší tíha zodpovědnosti. To (stejně jako vejce) nesnáším. Moje miminko brzy oslaví třetí narozeniny, což znamená, že jeho maminka (to jsem já, kdybyste se ztráceli) bude muset k soustruhu. 

Nebo něčemu jinému, co snáší peníze.

Shodou okolností mě nedávno kamarádka požádala, abych ji pomohla připravit se na výběrové řízení. Musí taky k soustruhu. Kdysi dávno jsem byla při přijímacích řízeních ta, která se ptá. Byla jsem ve svém živlu, protože málokde potkáte takovou přehlídku exotů jako při pohovorech, které by mohly potenciálně vést k dobře placenému zaměstnání s poměrně malými požadovanými znalostmi a zkušenostmi.

Byla jsem takový přijímací odborník, že jsem se dokázala zorientovat v duši žadatele o práci i bez geniální dvojotázky: „Co je vaše slabá a silná stránka?“. Ukázalo se totiž, že i ten největší exot není natolik bláhový, aby se doopravdy přiznal k lenosti, hlouposti či sklonu k drobným krádežím. Na takového žadatele se musí rafinovaně. Nahnat do kouta a tam zaútočit! Koníčky o člověku hodně vypoví. Takový senior satanista je proto bohužel těžko umístitelný na trhu práce. Diskriminace? Bůh ví!

Někteří účastníci pohovorů situaci zaměstnavateli velmi zpestřují. Až by jeden uvěřil, že jsou placenými aktéry pořadu využívajícího skryté kamery či jiného typu estrádního vystoupení. Jako například muž, který na podezíravě položenou otázku: „Nemáte náhodou problémy s alkoholem?!“, odvětil s mírným hýknutím, ale zato bez zaváhání: „Ale kdepak! Mnohem větší problémy mám bez něj!“.

Připravte se!

Dobrý výsledek přijímacího řízení může mít velký dopad na zvýšení kvality života. Je proto důležité nepodcenit přípravu a dodržovat sérii jistých pravidel. Například Pravidlo pachové stopy. Na pohovor vážně nemá cenu chodit neupraven. Ano, jsou případy, kdy to vyjde a síla osobnosti převáží sílu zápachu. Ty jsou ovšem smyšlené a cca po hodině a půl bývají ukončeny titulky. Technická poznámka pro kolegy z IT: Pro ajťáky tento bod platí taky! No… vlastně neplatí, tam se to bere jako pracovní úraz.

Zásadní pro úspěch v jakémkoliv oboru je dojem. Nejen ten první. Všechny dojmy. Neexistuje tým, do kterého by se hodil nerudný protiva, co se rád pere. Respektive možná ano, ale o úspěších deprivovaných satanistů jsme si již vyprávěli.

Existuje reálná šance, že dojde i na zmíněnou oblíbenou dvojotázku stran dobrých a špatných stránek. Vždycky, když ji slyším, vzpomenu si na svého známého, který odpověděl: „Moje nejlepší stránka je stránka 6.“ Novou práci získal. Hodně to ovlivnil fakt, že mluvil o konkrétní stránce 6. Byl totiž překladatel a na tuto stranu v jistém textu byl právem nebývale hrdý.

Já vím, že vy víte, co jste dělali v rámci předchozí pozice. Otestujte si ale na své matce, jestli dokáže vysvětlit sousedce, co znamená honosné Non-food floor manager z vaší vizitky. U nás doma například dodnes vládne dojem, že floor manager má na starosti hlavně čistotu podlahy. Non-food floor manager může i pro angličtinu jakž takž ovládajícího, ale nezkušeného nabírajícího znít jako „někdo, kdo z podlahy vyčistí zbytky od jídla“. To nikomu body v honosnosti nepřinese. Existují česká synonyma některých názvů pozic (pro toto konkrétní například Vedoucí sekce spotřebního zboží). Ti, kdo opouštějí firmu, ve které je komunikačním jazykem angličtina, by se měli připravit o to víc. Koktající hotentot, který pracně loví v paměti, jak se řekne česky „budget“ a jeho nejblíže češtinu připomínající slovo je „vosejlovat“, vypadá jako … koktající hotentot.

Je dobré alespoň rámcově tušit, na jakou pozici se člověk hlásí, stejně jako něco málo o firmě. Pokud si pletete Baumax s Bauhausem, Honeywell s Honeymoon, nebo BBC s TBC, napište si na papír poznámku. Je velmi pravděpodobné, že se vás někdo zeptá, jak si představujete náplň práce u poptávané pozice. Vypadá dobře, když si připravíte otázky na detaily nabízené práce. Mezi takové otázky nezahrnujeme například:

„Co to je, to… účetní, prosím vás?“

„Takže na tu pozici vyžadujete řidičák, jo? I když bych jezdil s tím autobusem jenom v noci?“

„Podívejte se, já jsem hodně chytráááá, mám talent jako docela na všechnoooo, mám tři vysoké školyyyy, jednu z nich budu mít brzy i hotovou, takže jakože kdyže bude volné místo ředitelky?“

Nedejbože: „Máte nějaký systém na to, abyste zjistili, jestli nekradu?“

Stejně tak je dobré mít dopředu připravené otázky o obecných záležitostech, jako jsou stravenky, pracovní doba, velikost a složení týmu, přesčasy, možnost kariérního růstu, nebo povinnost se dovzdělat, případně cestovat. Všichni dobře chápeme, že na pohovoru je nutné vystupovat jako inteligent, nebo se tomu zdání pokusit alespoň trochu přiblížit. K tomu patří povědomí o tom, co znamenají v nabídkách nejčastěji používaná cizí slova. Nemá snad cenu zdůrazňovat, jaký bude přisouzen zpovídanému kredit po odpovědích ve stylu: 

„Ano jsem flexibilní… Cože? Ne, přesčasy dělat nebudu! Jste se zbláznili, ne? Mám doma invalidního pudla, vyžaduje speciální péči.“

„Nemám potíže s komunikací, jsem nekonfliktní. Kolik jste říkal, že je v týmu Romů? Aha. Tak já když tak radši na vánoční večírek nepůjdu, to by nedopadlo dobře.“

„Prosím vás, neposkytuje vaše firma home office? Aha. A to mi teda vysvětlete, proč by jako ausgerechnet pošťák nemohl dělat z domu?!“

Ženy, které se po skončení rodičovské dovolené pokoušejí najít vhodné zaměstnání, ačkoliv stále pro svého potomka nemají úplně pěvně přislíbeno místo ve školce, by se pak po zaznění otázky: „Kdy můžete nastoupit?“ měly vystříhat následujícím odpovědím:

„To bude takové moje malé tajemství, co říkáte?“

„Co je vám do toho??!“

„Až to budete nejmíň čekat.“

„Uvidíme, uvidíme, uvidíme!“ Nezbývá než tuto situaci předvídat a dohodnout se na datu, do kterého budete schopna požadovanou informaci dodat.

Aby se člověk vůbec dostal do stádia, ve kterém se může naživo roztomile ztrapnit, případně vystřelit do profesních výšin, musí být schopen sestavit kvalitní životopis a přiložit motivační dopis. Slovo „motivační“, a to se málo ví, je v názvu schválně. Jeho účelem je totiž prozradit budoucímu zaměstnavateli, proč se vlastně obtěžujete jej kontaktovat. Jistě není potřeba vysvětlovat, proč tedy není úplně v pořádku motivační dopis následujícího znění: „Povídala švagrová, že u vás dělá její kámoška a prý dáváte stravenky a pojištění, tak bych u vás rád pracoval.“

Není potřeba personalistu příliš zatěžovat detaily. Nechte si pro sebe proto veškeré informace, které nemají žádnou souvislost s vaší profesní minulostí. Do životopisu se zkrátka nehodí psát, čím se živí tatínek. Obzvlášť je-li váš tatínek zaměstnán o úroveň výše, než váš potenciální nadřízený. Zmínka o přízni na ministerstvu se tak totiž v hlavě toho, kdo životopis vyhodnocuje, v podstatě může rovnat větě: „Tatínek vám vyhlásí válku!“

Kromě běžných a zásadních informací, jako je vzdělání a předchozí pracovní zkušenosti bychom se měli v životopise svěřit také s tím, co považujeme za své profesně zajímavé dovednosti. Mezi tyto, můj ty smutku, nepatří například tyto informace: „Jsem dárce krve.“ Nebo „Dokážu psát na počítači, aniž bych se díval na klávesnici“. To už tam rovnou můžete napsat, že si dokážete strčit celou tužku do nosu. Jeden personalista se mírně podivil informaci: „Jsem bilingvní. Ovládám angličtinu, nemčinu a francouzštinu.“ Zřejmě důmyslný chyták odborníka přes jazyky. Jednou jsem při pohovoru seděla naproti nebohému muži, který si do životopisu napsal poněkud odvážně znalost angličtiny. Předpokládal zřejmě, že si nikdo v americké společnosti nevšimne, že jediné, co umí anglicky je: „My friend Terezka told me, I try.“ S touhle větou jsme si vystačili bratru devět minut, než to začalo být trapné i jeho mobilu, který raději začal zvonit. Zřejmě volala Terezka, že si dělala srandu.

Samozřejmě jsou výjimky, ale v globálu je jen málo firem, do kterých by hledali někoho, jehož hlavní schopností je „perfektní plnění manželských povinností“. To je bezpochyby velmi přínosný koníček, nerada bych jej jakkoliv devalvovala, ale přece jen se hodí spíše do společností s menším týmem a nabídka pozic, které tuto dovednost vyžadují, je bohužel dost omezená. Ale pravda je, že pořád větší, než pro muže, který do zájmů uvedl „intergalaktické cestování“. Před odesláním dejte svůj životopis raději pro kontrolu někomu přečíst. Kdyby to byl využil člověk, který si do zájmů napsal: „Vaření Číňanů a Italů“, mohl se dostat dále, než jen na seznam kanibalů a do tohoto článku.

Na pomyslnou první příčku ve schopnosti prosadit se na trhu práce se v mém žebříčku dostala dáma, která volala našemu sousedovi, aby se ucházela o místo v jeho truhlářské dílně. Byl poměrně dost zaskočen, ženy se běžně o tuto práci nezajímají. Upozornil ji tedy, že se jedná o fyzicky velmi náročné zaměstnání, ve kterém je potřeba občas nosit stropní vazníky. Truhlářka se však nenechala zaskočit a sousedovi vyrazila dech přiznáním: „To se nebojte, panáčku! Já sto dvacet vážím a sto padesát unesu!“

Z nějakého důvodu se personalisté netěší příliš velké úctě mezi svými kolegy. Znám i takové chuligány, co o zaměstnancích z oddělení HR (human resources neboli lidské zdroje) mluví s vyloženým despektem. Přitom jak jsme si právě dokázali, jejich práce je plná nebezpečenství a protivenství. Jen díky letitým zkušenostem jsou schopni neomylně rozklíčovat skryté nuance v životopisech a hodnoceních zaměstnanců. Věděli jste, že mají tajný jazyk? Pokud do vašeho doporučujícího dopisu tedy předchozí personalista napsal: „Je společenský. Velmi společenský!“, zahoďte jej. Znamená to: „ Pozor, děsně chlastá!“

Udržet všechny zaměstnance velké firmy pod kontrolou není lehká věc. To se pak snadno stane, že se tu a tam zaměstnanec ztratí. Jako například jeden firemní knihovník, který zjistil, že se společnost přestěhovala až po měsíci a to jen proto, že mu přestala fungovat karta u vchodu. Tomu říkám zapeklitá a doslovná ztráta místa!

Publikováno v Magazínu MF Dnes