O ženách neslušných - homo vulgaris

Soustředit výchovné snahy směrem k důrazu na slušné vystupování ve společnosti by mělo být jedním ze základních kamenů, na kterých rodiče postupně a citlivě vystaví charakter dítka svěřeného jim osudem. 

www.skem9.com

Obzvláště silně se v tomto smyslu od nepaměti lidé soustředí na dívky, které jsou v rámci podtrhnutí svého půvabu a citlivé duše povinny chovat se za všech okolností s grácií a jemně, submisivně a decentně reagovat v komunikaci s muži, nehlučet a případné selhání sebeovládání, například ve formě chlípného mrknutí zpod krempy svého kloubouku, bez zbytečného prodlení řešit s panem farářem. Přesně takto to mám já.

Tedy… téměř. Zrovna nedávno jsem si psala s kamarádem, který mě upozornil, že jistá záležitost zcela závisí na mně a mém rozhodnutí. Pod tíhou zodpovědnosti jsem se dočasně zhroutila, pokusila vzmužit, zjistila, že z titulu své ženskosti ani nevím, jak se to dělá, což mě znovu zdrtilo a pak mu odepsala jako pravá dáma: „Tak to jsme v prdeli!“ Okamžitě následoval drobný políček: „Křehkosti, tvé jméno je žena.“

Zamyslela jsem se hluboce nad předloženou výčitkou a řekla si: „Má pravdu, náčelník! Jsem křehká žena a jako taková bych se měla také chovat.“ V následujících dnech jsem si tedy začala hlídat slovník, umírnila svá gesta, mužům se přestala dívat do očí (takový chlap, to je jak kobra, jak se zadíváte do očí, zaútočí), navlékla si rukavice (nenašla jsem háčkované, tak mám holt zimní), klobouček (ten taky nemám, tak se trochu potím ve zmijovce), zahalila si ramena a kolena (teda i to mezi, aby bylo jasno), začala mluvit tlumeným hlasem a při smíchu si zakrývala ústa drobnou dlaní. Při pití čaje o páté nezapomenu nikdy výstražně zdvihnout malíček, zkrátka změnila jsem se v dokonalou dámu. Když děti zlobí, s lehce podmračeným výrazem a vztyčeným ukazováčkem je upozorním na nesrovnalosti v jejich chování, občas se bohužel nevyhnu i ostrým výrazům, jako: „Vy dítka darebná!“, či „Nezvedenci!“, případně „Rošťáci jedni!“ Manžela obsluhuji vždy dokonale upravená, ze zmijovky nesmí trčet ani nitka! Mluvím na něj příjemným hlasem, mou tvář neopouští úsměv, a když se na něj zlobím, hned se omluvím. Mám velikou radost, když se rozhodne se mnou prohodit pár přátelských slov, pokud mi povypráví o novinkách z práce, nadšeně pokyvuji hlavou a na správných místech pohoršeně hrozím neviditelnému nepříteli, případně má ruka vylétne bezděčně k ústům, vyžaduje-li si situace veliký odpor k bezcitnému jednání tupých lidí, které můj mužíček musí snášet ve své přítomnosti.

Můj přerod v dokonale elegantní bytost tedy proběhl hladce, bez problémů a okolí jej kvituje s povděkem. Sousedi přede mnou smekají neviditelné klobouky, na což já reaguji drobnou úklonou, ruměncem a lehkým pokývnutím ruky. Manžel si všimnul změny v okamžiku, kdy jsem se při návštěvě jeho přátel uchýlila do pracovny a pilně se dala do žehlení jeho košil, namísto obvyklého halekání jak na lesy a odsouzeníhodného vybavování se s muži, nedejbože zatemňování sebekontroly a úsudku požitím alkoholu.

Takto naladěna a vhodně ustrojena, nechala jsem se s dětmi před pár dny vyvést na drobnou zdravotní vycházku. Naše velmi vnímavé ani ne čtyřleté dítko jako předmět konverzace zvolilo český jazyk a jeho zvláštnosti. Proč ne, ráda na toto téma sama občas zabrousím, jali jsme se tudíž rozebírat zajímavost, kterou je bezesporu podobnost slov „plyšák“ a „blešák“. Ačkoliv tato slova znějí podobně, skloňují se rozdílně v důsledku jejich životnosti, respektive neživotnosti. Vysvětlila jsem dceři podstatu problému, promrskaly jsme rody a jejich vzory a vrhly jsme se na hláskování. Dcera nadšeně odhalila na konci slova písmenko „K“. Uchvácena tímto nálezem, začala hledat jiná slůvka končící obdobně. Pár jich našla, když ovšem docházela fantazie, manžel jí začal vypomáhat. Zřejmě ve snaze přiblížit se školkovému humoru, zvolil slovo prďák. Dcerunka bystře pochopila a otce lehce přebila: „No jo, to je ten, co prdí. A ten, co kadí, ten je kaďák!“ Zvesela se spolu zasmáli ohromnému vtipu, ovšem jaké bylo mé zděšení, když pokračovala: „A ten, co čůrá, ten je …“

„Do prdele!“

----------------------- 

Věnováno neúplatnému strážci morálky, příšnému kritikovi a hlídači úrovně mých blogů. Všechno tuze nejlepší!