Škoda, že tato důležitá pojednání vydáváte převážně v době, kdy jsem neustále nepřítomen a se svou špetkou tak přicházím, až když je sklizeno, vymleto a upečeno, jak se lidově říká s křížkem po funuse aneb po bitvě každý generál. Možná, ale dobře děláte, milá semestro, neb diskutérská ražba by se tak protáhla možná až na Everest, jako se již stalo jistému blogerovi, který se z toho dosud nevzpamatoval a kudy chodí tudy častuje kolejdoucí herdami. Toto téma, které jste ve zkratce nastínila, totiž opět nabádá k širšímu zamyšlení a využití vámi zjištěného, tedy přinejmenším na úrovni Evropské unie....

Možná se vám bude zdát, že si z tématu trošku utahuji, ale opak je pravdou...ještě dnes dám podnět a možná i kontakt na Vás, pokud budete souhlasit, mému profesorovi ekonomie jenž sepisuje knihu "Kutil v marketingu".

Františku a kde se poflakujete? Já se tedy také poflakuji, abych byla upřímná. Ze zahrady jsem se přesunula do lesa. Protože jak se do lesa chodí, tak se z lesa nosí houby, nebo jak je to slavné přísloví. 

Vy už se cestou na Everest mlátíte, jo? Táhnete na Everest ponorku?

Děkuji vám upřímně. Již jsem se mihla v naučné literatuře nazvané Marketing doma a snadno, takže jakákoliv další zmínka ze mně dělá nejen překvapivě fundovaného, ale i často citovaného odborníka.

Doufám, že si tento blog vezmeš k srdci a až budeš vydávat knížku, bude nad knihkupectvím zářit velký nápis: "Kupte si jednu Hubeňákovou a dostanete zdarma nové ráhno pro třístěžňový škuner".

Jinak dnes trojitý odpíchnutý palec:

Má to svěží rytmus a spoustu neotřelých nápadů...

Jo, ten rytmus mě též zaujal. 

 Nejvíce mne zaujala ekvilibristika s okopávanými taškami na zemi a vylévaným kafem - živě to mám před očima; no prostě to známé: cizí neštěstí potěší!!! ( bohužel, jen na okamžik; pak si člověk uvědomí, jaká je sviňa - tedy ne každýýýý)

Co uprchlíci, Kulhavý pane? Furt vám bzučí v hlavě?

Vy ano. Ale Vaše milé a smysluplné blogy ne!:))

(toto je reakce na pana Šindlauera. Šotek mobilní verze blogu ji zařadil jako příspěvek:)) kam se mu chtělo.........

Zuzko na otravování operátorů, kteří nabízí  jednoznačně největší slevu mám formulaci...Nejdříve se zeptám...Co potřebujete? Tím je lehce rozhodím a příliv slov přeruším slovy...od svého operátora mám neomezený volání po celém světě zadarmo...máte pro mě něco lepšího? Pokud mi za vaše služby ale budete platit, snadno se domluvíme.

používám jinou strategii, na upozornění že hovor je monitorován odpovídám že nechci být monitorován,  volající je v koncích a končíme

dobré, velmi dobré

Díky, velmi díky!

Přestala jsem chodit do jednoho z potravinových řetězců. Neskutečně otravná otázka při každém nákupu "a B...a kartu máte?" už překročila hranici mé trpělivosti. Působí na mne stejně jako dotaz u přepážky pro podávání balíků: "životní pojištění máte? A nechcete zkusit štěstí a koupit si los?" Prostě na mne působí jako červený hadr na býka.

O tom jsme se nedávno bavily s jednou známou. Já považuji za absolutní vrchol (nebo spíš dno) návrh, aby chudáci pošťáci kromě různých serepetiček a pojištění prodávali cigarety. Ovšem pozor - ti podomní. Když vidím, co všechno tahají, je mi jich úplně líto. A až jim někdo nakáže rovnou s dopisama roznášet i pizzu, asi se nebudu ani moc divit.

Musíte si laskavě uvědomit, vážená paní Hubeňáková, kolika lidem dávají takové obchody práci. Nejen že zaměstnávají prodavačky, skladníky a vůbec celý team za dobré mzdy a benefity, ale taktéž nakupují od našich zemědělců i jiných výrobců rozličné produkty, které dokáží dobře prodávat. A bez profesionálního marketingu by se to jistě neobešlo.

Tak příště namísto nemístných posměšků svá slůvka nejprve važte, vážená.

 ...

Mě dokonale rozhodila pokladní v drogerii, když se mě ptala, zda mám Teta kartu. Odpověděl jsem jí, zcela v duchu svých nejlepších zvyklostí, že nikolivěk, že nemám ani Strejda kartu. Položila mi otázku, zda chci Teta kartu, na to jsem jí odpověděl rovněž otázkou (ano, vím, že se to nedělá, ale nebylo zbytí), jestli můžu používat Teta kartu, když nejsem teta, ale strejda. Po deseti minutách velmi poučného rozhovoru jsme se dostali k jisté formě společensky přijatelného konsensu.

A jak to teda dopadlo? Co teta Teta prodavačka? Pochopila, že teta Martin zní divně? Jinak my tady zrovna v Tetě máme normálně úplně famózní prodavačku. Nejradši bych chodila nakupovat jen tam. Akorát nemá rohlíky. To je ti paní, co nejenže je milá a vždycky dobře naložená. Ona dokonce ví, co prodává!!!! O každém zboží ví, jak se používá. Pokaždé mi poradí, co si koupit, protože to je v akci () a dneska mě informovala, že mám na kartě spoustu bodíků! Měla jsem z toho takovou radost, že jsem se zapomněla zeptat, co s nimi mám dělat. Ale ona mi to příště jistě vysvětlí. Je fakt boží, nejradši bych si ji vzala domů. Být takoví lidé všude, to by nám ekonomika vzkvétala. My bychom utráceli, oni vydělávali a ani plastové potvory by nebyly potřeba.