I sny se dají zdanit

Znáte rčení „Sedávej panenko v koutě, budeš-li hodná najdou tě“? Mám pro vás přísně utajovanou informaci: je to podvod. Zkusila jsem to za vás a nenajdou. Ani oblečení v reflexních barvách nepomůže, když vás nikdo nehledá.

Ačkoliv nám to výše zmíněné rčení podsouvá, metoda FIFO, tedy kdo první sedává, první se dostává ke světlým zítřkům, nefunguje. Jediný efekt vysedávání je placatý zadek. V koutech se nám to štosuje, jsou přeplněné až hanba a panenky se nám tam mydlí kabelkami, aby urvaly místo u okna. Situace už je tak neúnosná, že byly kouty vybaveny přepadem, kterým se panenky jednou za čas splachují do kanálu. Vím o tom své. Co já se v koutě naseděla! Pořád jsem čekala, kdy mě někdo najde a prozradí mi, proč mě vlastně hledal. A nic. Nikde nikdo. A pak najednou ta skluzavka do kanálu.

Rozhodla jsem se proto odhodlaně vzít osud do svých rukou. Z ničeho nic jsem měla vizi, která mě donutila se v koutě prudce zvednout, přiložit si ruku na čelo, mírně zaklonit hlavu a pateticky zadeklamovat: „Uhněte, scíplotiny, jdu dobýt svět!“ Ano, přesně do puntíku takto to bylo. Takhle jednoduché to je, aby se člověk stal spisovatelem.

Jo a ještě musíte něco napsat. Jo a zavolat do nakladatelství, jestli by to nechtěli vydat. Pokud chtějí, máte napůl vyhráno. Pokud nechtějí, jsou to zlí lidé a smrdí jim nohy.

První setkání s autorskou smlouvou nosívá v sobě prvek překvapení. Mediální obraz spisovatele vykresluje jako někoho, kdo tři měsíce v roce píše knihu, měsíc scénář a zbytek roku pohledy z Malediv. Jsou tací, co si myslí, že ještě nemám vrtulník jen proto, že je všechny vykoupil Landsman. Ve skutečnosti by autor prvotiny mohl mít ve smlouvě klidně napsáno, že bude vyplácen v bublifucích a v případě masivního úspěchu dostane odznáček. Šikovný vyjednávač to ukecá i na bonbošku navrch. Ukázalo se, že nejen, že si nevydělám na helikoptéru, spisovatelé dokonce nemají ani slevu na MHD. A to ani spisovatelé s průkazkou VIP blogera. Skandál!

Celé okolí vám bude intenzivně tvrdit, že přece nevadí, že vyděláte na knize o třicet procent méně než prodejce, přece nepíšete pro prachy, protože to se přece nesluší. Jo, aha. Na tom něco bude. Psaní knih je poslání a radost. Jako ostatně každá jiná práce, za kterou téměř nedostanete zaplaceno.

A pak přijde březen, na finančák vlezem. Příjmy z autorské činnosti poctivě přiznáte do kolonky jakéhosi paragrafu  7, přesně jak vám poradila milá paní za přepážkou. Odcházíte s tím, že nulou dělit nelze. Jaké je pak vaše překvapení, když se dozvíte od OSSZ, že přiznáním byť miniaturní částky v paragrafu 7 se stáváte podnikatelem, měli jste se dávno hlásit a hlavně cálovat pojištění! Já jsem byla v klidu, při rodičovské se přece výdělkům meze nekladou. Paní na sociálce ale nezaváhala a pokusila se proměnit všechny možnosti, jak ze mě ty zatracené bublifuky vyrazit.

„Měla byste přijít a registrovat se u nás jako podnikatel“ začala nenápadně roztahovat síť.

„Nechci. Já se vás bojím!“ přiznala jsem se.

„Nebojte se, to se jen zaregistrujete. Váš příjem za loňský rok je tak maloučký, že nic platit nebudete“ lákala mě sladkým hláskem paní.

„Nic nebude, já a Budulínek o takových, jako jste vy, víme své“ nechtěla jsem dát svou kůži zadarmo.

„Jestli nepřijdete vy k nám, přijdeme my k vám!“ přistoupila Jezinka k druhému bodu postupů - vyjednávání se vzpurnými klienty.

„Co se stane, když se zaregistruju?“

„Na příští rok vám vyměříme základ pro platbu pojistného.“

„Kolik by to tedy asi tak dělalo, paní Jezinková?“

„I se zdravotním tak 4000.“

„Aha. A když si nic nevydělám, kolik budu platit?“

„I se zdravotním tak 4000.“

„Tak to děkuju, to si neobjednám. Nashledanou!“

„Chachá, holčičko, toho bohdá nebude, aby občan ze systému utíkal!“

Zkrátím to. Uskutečnila jsem cca 17 hovorů, ve kterých jsem se pokusila získat informaci, jak přesně funguje celá tahle hra na podnikatele podle autorského práva, co omylem dostal bublifuk a stát ho za to hodlá pokutovat celý příští rok. Volala jsem například na pobočku zdravotní pojišťovny v Liberci, abych zjistila, jestli mi pomůže, stanu-li se osobou pečující o dítě do 7 let. Paní nevěděla, přepojila mě tedy do Ústí. Tam jiná paní svolala všechny kolegyně, podebatovaly a informovaly mě, jak by to možná asi vypadalo v Pardubicích. Prý se ale radši mám zeptat v Liberci. Ale tam jsem přece celé to kolečko… no nic.

 Paní Jezinková ze sociálky mě zase upozornila, že dokud se u nich nezaregistruji, nesmím psát. Vykonávala bych tím soustavnou výdělečnou činnost a to je v rozporu se zákonem. Marné byly mé snahy ji vysvětlit, že výdělek za loňský rok, který mi navíc zdanili, mi rozpočítán vydá zhruba na tisíc dvě stě korun měsíčně. Pointa blogování jí také přišla podezřelá. Nevěděla ani, jestli bych byla povinna platit pokutu za psaní i v případě, že budu někde zaměstnaná.

Výsledkem je, že jsem zabila tři týdny telefonováním, musím zaplatit konzultaci s daňovým poradcem a právníkem specializovaným na autorské právo a úředně jsem dostala zákaz psát.

A tak my si tu žijem…

Inzerát: hledám práci, abych si vydělala na daně za splněný sen

.