Zamilovala jsem se do mého druhého já

Ne, nebojte. Nebude to článek o strasti plné cestě hledání se, vzlyků po bílém princi a jeho uhnaném oři nebo stráááášně romantickém pobytu v Paříži, která končí nalezením manžela. Je to jen zpověď obyčejné holky, jako jsem já, která (ač v to vůbec nedoufala) našla lásku v jedné bytosti, v kterou by nikdy nedoufala.

Jak víme, láska má mnoho podob. A také to, že nikdy nemůžeme vědět, v jakou chvíli nás zastihne a v jaké velikosti a také to, že nás nepřipraví na to, jaké to bude, až se budeme muset s touto láskou rozloučit.

Všechny tyto otázky mě teď napadají ze všech stran. Nevím ani, co si o tom mám myslet. Mám nechat tuto lásku plynout jen tak. Mám si jí užít takovou jaká je i s její velikostí? S jejími všemi pro a proti? Co by mi to mohlo taky udělat? Nic a nebo sebrat všechnu moji sílu? Že by to bylo tak silné? A kdy vlastně tuto velikost můžu změřit? V tu chvíli, kdy ji prožívám v určitý moment a nebo až o ní přijdu? Protože jednoho jsem si jistá. Jednou o tuto lásku budu muset přijít. Vlivem života, který jde dál.

Tato neuvěřitelně krásná láska mě zastihla nepřipravenou. Jednoho dne jsem seděla na zemi opřená o zeď na zahrádce u francouzské rodiny, kde bydlím a kde si vydělávám na své studium francouzštiny pomocí hlídáním čtyř a půl leté holčičky. Byl krásný podzimní den. Slunce probleskovalo mezi stromy, bylo příjemně teplo. Zrovna jsme dorazili ze školy, kde jsem byla malou vyzvednout. Byl čas na tzv. "gouter" = svačinku. Dala jsem jí na vybranou dva džusy. Multi-vitamínový a pomerančový. Vybrala jsi multi-vitamínový, protože podle jejího názoru ten oranžový není moc dobrý. Tak samozřejmě její výběr chápu. Je to dítě. A jako dítě miluje vše co je dobré, nýbrž sladké. A tudíž pomerančový džus Bio může být milionkrát zdravější, ale ne nutně dobrý dle očí dítěte. A dále spořádala 3čokoládové sušenky. Poté jsme začaly hrát karty. Je hrozně legrační sledovat dítě, jak se snaží udělat z karet vějíř a vůbec mu to nejde. Ještě legračnější je, když Vás požádá o to, abyste mu ten vějíř udělali vy osobně bez sebemenšího přičinění. A když odmítnete, vidíte jaké nesouhlasné dětsky nakrknuté oči na vás dělá. Chtěla jsem jen, aby zkusila poměrně ještě nezažité věci sama na vlastní kůži. V životě za Vás nikdo nic neudělá a je nutné se naučit najít odvahu sama v sobě. Třeba pak někdo sám přijde a karty v životě Vám uspořádá, tak jako jsem to já po jedné minutě udělala já, když s tím svým obličejíčkem hleděla psíma očima a sušenkou v napůl ukousnutou v puse. Pozorovala jsem jí s jakou radostí skládá stejné páry a s jakou zvědavostí počítá moje, abych náhodou neměla víc než ona. Dívala jsem se na ní a kroutila jsem pomalu hlavou. Podivovala jsem se nad její krásou, nad její osobností, nad jejími upatlanými šatičkami, nad čokoládou, kterou měla umazanou na bradě a ne jenom tam.

V tu chvíli mi začalo něco šrotovat hlavou a začala se mi chystat určitá slova na jazyk, ale zatím to nedávalo hlavu ani patu.

Po hodině a půl jsme ukončily veškeré hry s jejím vítězoslavným výrazem v očích. Nemohla jsem jí nechat prohrát, ne v tento moment, kdy jsem si začala uvědomovat něco zvláštního, co se vinulo mojí hlavou. Chtěla jsem, aby se cítila šťastně. V ten moment jsem pro ní nebyla rival, ani soupeř. Spíš člověk, který by pro její dobro udělal vše možné i nemožné. Opřela jsem se znovu o zeď. Sluníčko mi svítilo do očí. Najednou ke mě Andréa přistoupila a lehla jsi na mne. Tak jako jsem já lehávala na své rodiče, kdy jsem byla malá. Lehla jsi na mne, ruce kolem mého krku a já ucítila její odevzdanost a ...a....a...lásku. Najednou mi vše bylo jasné. Zamilovala jsem se do dítěte, tak jako kdyby bylo moje. Zamilovala jsem se do ní s jejími klady i zápory. Zamilovala jsem se tak hluboce, že na ní myslím kudy chodím. I teď když je 2 a půl hodiny ráno. Myslím na ní v jakýkoliv okamžik mého každodenního života.

Nedá se tomu říkat nemoc z povolání. Jsem přeci teď na nějakou dobu zasvěcena au-parství. Nepřemýšlím nějak hloubavě, jak to dopadne. Jen si teď užívám veškerých okamžiků, co jsem s ní. Jako kdyby ke mě patřila odjakživa. Jako kdybych ji znala od narození. Nalézám v ní svoje druhé já.