Slabost...děsivé slovo

To slovo má pro mne v sobě něco magického, vášnivého a zároveň uspokojivého. Na druhou stranu, ale je to i jedna z abstraktních věcí, které mohou člověka zničit, až ho téměř dohnat k šílenství. Na světě existuje nespočet slabostí a já mnohé z nich samozřejmě vlastním. Raději si nepřejte vědět, které patří k těm nejhorším.

Jednou z těch ne tak zničujících je pro mne návštěva papírnictví. Jen se o tom zmíním, vzpomenu si na japonské papírnictví MUJI, v kterém jsem dnes byla. Hmmm. Jen jsem vešla, byla jsem ve svém živlu. Jen jsem vešla, hned se mi vlila krev do žil a z plných plic jsem se nadechla. Miluji vůni nového papíru. Miluji, když otevřu nový diář a voní přesně tak, jak voní nové diáře. Miluji tužky, propisky, fixy, pastelky a všechny serepetičky podobného tvaru. Je to droga. Nejraději bych žila v papírnictví. Nejraději bych nashromáždila všechny ty diáře a papíry a skočila bych do nich jako do bazénu, a vyhazovala je do vzduchu jako sníh. Že jsem blázen? ANO. Teď hned přede všemi se k tomu přiznávám. JSEM BLÁZEN (řečeno se šíleným smíchem - poznámka autorky)!

 A kdo není?