Kniha, která se čte jedním dechem

Jedná se o autobiografickou knihu Josepha Fadelleho Cena, kterou zaplatíš. Pojednává o jeho obrácení z islámu ke křesťanství.

Kniha vyšla v Tiskovém apoštolátu Neposkvrněné Panny Marie Matky Naděje ve Vranově nad Dyjí. Jejím hrdinou je írácký muslim z velice dobře situované šíitské rodiny Musáví. Jeho příběh se začne odehrávat ve chvíli narukování na vojnu, kde musí sdílet stejnou světnici s křesťanem, což je pro něho ponižující. Toto setkání však pro jeho život znamená dramatický obrat, díky kterému nakonec musí odejít z rodné země a dnes žije, i se svojí rodinou, skrytě v Evropě.

Nechci zde popisovat děj knihy, protože ta se dá celkem dobře opatřit. Chci se spíše zamyslet nad jejím svědectvím. O prostředí tzv. Blízkého Východu dnes hodně slyšíme. Nejsou to žádné přívětivé zprávy. Od obrácení Mohameda al-Saíd al Músávího, který dnes vystupuje pod jménem Joseph Fadelle, se toho v jeho rodné zemi, i v zemích okolních, hodně změnilo. Co se však nezměnilo, je mentalita zdejšího obyvatelstva a vzájemné vztahy dvou náboženství - islámu a křesťanství. Jen snad o něco zřetelněji vyšlo najevo pohrdání muslimů vůči všemu křesťanskému a možná nejen křesťanskému. Toto pohrdání dostalo tvář jednoznačného aktu zjevného nepřátelství.

Při četbě knihy jsem, jako křesťan, byl konfrontován se silou své vlastní víry. Nevím, zda bych byl schopen podstoupit to, co podstoupil autor: skrývání víry před vlastní rodinou, neustálé narážení na strach křesťanů přijmout mezi sebe muslima (trestá se smrtí všech zúčastněných), prozrazení, fyzické i psychické mučení v jednom z nejhorších vězení v dobách Saddáma Husajna, domácí vězení, útěk se ženou i dětmi do sousedního Jordánska pod neustálou hrozbou prozrazení, život v utajení ze strachu z pomsty vlastní rodiny. A to "jenom" kvůli změně náboženství. Pro nás, lidi západní civilizace, naprosto nepředstavitelné.

Nepředstavitelné jednak proto, že pro většinu lidí u nás už nepředstavuje víra naprosto žádnou hodnotu. Je to něco cízího a nicneříkajícího. Jednak proto, že i pro nás, křesťany, často nepředstavuje naše víra něco, za co bychom byli ochotni riskovat naše pohodlí nebo dokonce životy. Jakou cenu musel Mohamed al-Saíd al-Músáví zaplatit za své obrácení ke Kristu? Ztrátu společenského postavení a ohrožení života svého, své ženy i dětí. Podle svědectví, které ve své knize vydává, to však jemu i jeho manželce stojí zato. Našli Krista a to je nade vše.

Kniha mě dovedla ještě k jedné úvaze: Když jdu v neděli do kostela, beru do rukou Bibli nebo jinou křesťanskou duchovní literaturu, abych si něco přečetl či se chystám modlit růženec, pociťuji velikou vděčnost, že se nemusím skrývat, že nemusím mít Bibli zašitou v polštáři a žít ve strachu, kdy ji objeví někdo, kdo kvůli tomu obrátí můj dosavadní život úplně naruby. Jen se vždycky přitom zeptám: Jak dlouho ještě...?