Co to je Postní almužna a jak s ní naložit?

V letošním roce proběhl již pátý ročník pastoračně – sociálního projektu Postní almužna. Co je to Postní almužna, jaká je její idea a možnosti jejího využití? Nad tím se chci nyní krátce zamyslet.

Jedná se o návrat k prastaré církevní praxi, kterou vyjadřují slova ravennského biskupa z 5. století sv. Petra Chryzologa: „Kdo se modlí, ať se postí. Kdo se postí, ať je milosrdný.“ Jde o bravurní vyjádření vzájemného vztahu modlitby a sociální angažovanosti, který je jedním z podstatných prvků křesťanství. Opírá se o slova Ježíše Krista o posledním soudu (Mt 25, 31 – 46) a o jeho výrok „Jak chcete, aby lidé jednali s vámi, tak jednejte vy s nimi“. (Lk 6, 31) Ozvěnou a modifikací tohoto výroku jsou opět slova již citovaného ravennského biskupa: „Kdo chce najít Boží srdce otevřené, ať nezavírá svoje před tím, kdo jej prosí.“ Všechny tyto citace dokládají velice silný sociální náboj, který je v křesťanství přítomen.

Postní almužna se může stát jednou z cest, jak oživit smysl pro oběť a sebeodříkání v životě křesťanů, a posléze i celé společnosti, a dát tomuto počínání pozitivní předznamenání. Slovo almužna pochází z řeckého elemósyné, což znamená milosrdenství. Jde o nové uchopení starobylé tradice. Z tohoto důvodu se též otevírají nové možnosti jejího využítí. V zásadě se nabízejí dva způsoby: První je, že si Charita nechá všechny, nebo většinu, sestřádaných peněz na provoz svých vlastních projektů. Druhý způsob v sobě zahrnuje možnost ponechání finančních prostředků ve farnostech, v nichž se vybraly, pod podmínkou, že farnosti tyto prostředky použijí k obnově či rozvoji vlastních sociálních aktivit. Rozhodnutí leží v podstatě na farnostech.

Jedním z úkolů Charity je podporovat a rozvíjet dobročinnost uvnitř i vně církevního společenství. Proto je jejím záměrem poskytovat peníze z Postní almužny na obnovení práce farních charit. Zdá se, že doba spontánního nadšení, která byla charakteristická pro první polovinu devadesátých let, je nenávratně pryč. Obnovení této důležité složky života církve vyžaduje nový impuls. Zdá se mi šťastné, že tento impuls je spojen s obnovením samotného obsahu postní doby. Zřejmě se to ale neobejde bez spirituality oběti, jejíž nácvik máme možnost uskutečňovat právě v postní době. Ježíš sám na sobě nás učí tomuto principu, který je základním předpokladem rozvoje veškerého života na zemi: „Amen, amen, pravím vám, jestliže pšeničné zrno nepadne do země a nezemře, zůstane samo. Zemře-li však, vydá mnohý užitek.“ (Jan 12, 24)