Vídní rychle a zběsile

Nedávno se mi poštěstilo navštívit hlavní město Rakouska - Vídeň. Proletět Vídeň za den, zdá se vám to nemožné? Omyl. Ale zapomeňte na muzea, důkladné prohlídky pamětihodností či dlouhé rozhlížení se po krásných parcích. Za den se dá Vídeň projít jedině rychle a zběsile. S batohem na zádech a průvodkyní v čele jsme se ráno já a můj muž  vydali do ulic.

povestný vídenský sachrdortneznámý

Autobus nás vyložil u Hofburgu. "Odtud máte všude blízko," prohlásila průvodkyně. Maminky s dětmi se vydaly do Domu moře a skupinka dospělých bez ratolestí vyrazila k "Dvornímu hradu".

Hofburg (česky Dvorní hrad), někdejší rezidence rakouského císaře, je velmi rozsáhlá skupina staveb (každý císař se snažil něco přistavit), jejíž část je dnes sídlem úřadu rakouského spolkového prezidenta. Navštívit zde můžete (pokud máte ovšem dost času) císařské apartmány, muzeum císařovny Sisi, také můžete shlédnout korunovační klenoty či stáje a jízdárnu. My jsme ovšem areálem pouze prolítli s tím, že víme, co kde můžeme příště navštívit.  

Od Hofburgu jsme s průvodkyní prokličkovali ulicemi (napadlo nás, trefíme zpět k autobusu?) ke katedrále zvané Stephan´s dom. Na náměstí kolem chrámu se právě řadil dechový orchestr. Jejich slušivé modré oblečky jsme si ani pořádně neprohlédli a už jsme spěchali do kostela. Než jsme stačili vyfotit střípky z interiéru, bodyguardi nás začali vyhazovat ven, neboť se chystala slavnostní mše. Protože venku začalo pršet, průvodkyně nám zběžně ukázala, kudy se dostaneme zpět k autobusu a zmizela v nějbližsí kavárně.

Chvíli jsme ještě bloumali po náměstí, než nám do oka padla malá kavárnička na rohu. Řekli jsme si, že rozhodně musíme ochutnat pověstný vídeňský sachrdort. Nechali jsme se ustájit u stolu (ustájit proto, že to byl stolek na stojáka). Lámanou němčinou jsem objednala dva dortíky a dvě Latté (to vše za 11 euro). Než jsme si stačili sundat batohy, měli jsme dort i kávu na stolku. Popravdě nevím, čím je ten dort tak vyjímečný. Přeslazený čokoládový korpus s meruňkovou marmeládou a čokoládovou polevou, no ale můžeme říct, že jsme ochutnali pravý sachrdort. Z kavárny jsme vyrazili opět do ulic. Rozhodli jsme se, že když už jsme tady, nakoupíme nějaké místní výrobky a zapadli jsme do nejbližšího supermarketu. Kromě pohledů, Mozartových koulí, místního piva a vína, jsme si koupili tyrolský špek. Protože byl čas oběda, ochutnali jsme (opět na stojáka) pravé vídeňské párky. Udivilo nás, že byly tak šťavnaté a že jste v nich skutečně cítili maso! To, co u nás prodává pod stejným názvem, se s vídeňskou verzí vůbec nedá srovnat. Kde se vzaly, tu se vzaly, byly 2 hodiny a my už jsme museli spěchat k autobusu (kupodivu jsme trefili), protože nás čekal přesun k Schönbrunu.

Sotva nás autobus vypustil u bran Schönbrunu, vystartovali jsme jako stádo chrtů, protože na prohlídku překrásného parku jsme měli necelé dvě hodiny. Proběhli jsme hlavní bránou, prokličkovali kolem turistů k mapě a stanovili si priority. Po krátké hádce jsme se dohodli, že tento omezený čas strávíme v dětském parku Irrgarten. Bloudili jsme bludištěm, zvonili na zvonkohru, zrcadlili se v křivolakých zrcadlech, skákali po skákadlech, houpali se na houpačkách, stříkali stříkačkami, prostě návrat do dětských let. Na kochání a rozhlížení po rozkvetlém parku už nám nezbylo mnoho času. Přesto jsme si to já i můj muž velmi užili.  

Výlet Vídní rychle a zběsile vám moc nedoporučuji. Toto krásné historické město stojí za to, abyste v něm strávili více, než jen pár hodin. Na druhou stranu, alespoň máme důvod se tam vrátit.