Sen

Krátká, krvelačná miniprózička...

Je noc a já spím. Možná, že nespím, ale zdá se mi, že spím. V tom snu spím a zdá se mi, že spím. Najednou se probudím a už nespím. Vstávám a jdu. Jdu do kuchyně. V kuchyni vezmu nůž, nabrousím ho. Když je dost ostrý, otevřu okno, vylezu na střechu. Po střeše chodím, než najdu otevřené okno. Pak tam jdu. Jdu a je mi zima. Vlezu otevřeným oknem a už jen křik a pláč, křik, pláč a řev, řev, nůž a krev.


Jsem v poseli, celá zpocená, jen sen. Však napadlo mne vzít nůž a jít, jít tam, co je otevřené okno po střeše mezi komíny. Tak jdu. Jdu a je mi zima. Už je tu to okno. Vlezu otevřeným oknem a už jen křik a pláč, křik, pláč a řev, řev, nůž a krev.


Co se děje? Á, to byl jen sen, sen o snu a o probuzení. Bohu díky. Už vstanu a půjdu. Však v mé ruce, co to je?
Á,á,á,...
...nůž.