Otava

Vzpomínka na nekonečné středoškolské trápení, láskování, neláskování, scházení, rozcházení, bytí a nebytí...

Složit celou větu, to je velká věda,

s druhou láhví v ruce se to prostě nedá.

Myšlenky se valí a slova se pletou...

"My dva, to fakt nejde...," jak říct to jednou větou?

Jsi jako motýl, co rád sosá v sadu

a když odletíš, zbyde po tobě jen trocha smradu.

Říkáš tomu láska, ale spíš to nemá jméno -

- rychle se objeví a shoří jak suché senou.

Tu naši otavu sežehl ohěň,

skládám to do věty a hledám jména.

Až budeš zase sám, třeba si vzpomeň

na kupku v zahradě, na trochu sena.

Dopíjím lahvinku a dělám tečku

za větou složenou ze samých frází.

Zabalím šaty a schovám bílou vlečku.

Těšilo mne, pane....