Krabice, aneb pocta Janu Kollárovi

Zveršovánky na nevážnou notu ze sbírky Sborník krvelačné poezie (Eva Táborová, Jana Hrubá, Sborník krvelačné poezie. 1. vydání, Brno: My Hand, 2003).

Aj zde leží tu před zraky mými nevidomými

podivná krychle, nyní bezhlavě do ní padám.

Krabice bílá, papírová tu v cestě stojí mi.

Který vůl ji tu nechal? Příšerně mu vynadám!

Neb raději k velikému svážu ho tam dubisku,

až mravenci sběhnou se sem na tu svačinu.

Již zřetelně slyším i mlaskání mravenčích pysků,

už krájí maso - jest chutné, hned na čínu.

Ač jsem statečně pak snažil se ze země se zvednout,

krvavou pomstu v hlavě krutě sochaje,

byl jsem však zákeřně přinucen si opět sednout,

nevšimnuvši jsem si, že podlaha mokrá je.

Před mýma očima kruhy rudé se tvoří,

v mých uších zní jen tón vysokou frekvencí,

jež do uší neblaze se jak hvizd noří.

Já upadám do stavů probuzen injekcí.

Podlaha původně s vzorem  se změnila v bílou,

podivně rychle se kol rozprostře nemocnice.

V prostředí sterilním marně bojuji s gravitační silou,

upoután v lůžko mohu už jen zuřit na krabice.