Zamyšlení starce s duší dítěte aneb Hroší narozeniny

Dneska jsem se narodil. Tedy, ne dneska, ale před čtyřiceti lety. Ale že to uteklo...

Narodil jsem se za hluboké totality, kterou jsem vnímal jako něco normálního. Vždyť byla normalizace. Byl jsem nedonošený a odložený. Lékaři mi dávali jen několik týdnů života a šoupli mě do inkubátoru. Z něho mne uloupila jedna bezdětná rodina a unesla do hlavního města. Z burana se stal pražák. Dostalo se mi náležitého vzdělání, přestože jsem se všemožně snažil, abych byl ze školního systému vyloučen. Prováděl jsem brutální kousky s částmi policejní výzbroje, rozbíjel jsem okna, trápil spolužačky i učitelský sbor. Bylo mi to však houby platné a únik se mi zdařil až z vysoké školy chemicko-technologické. Pln elánu jsem vskočil do zeleného mundúru. Na vojně jsem poněkud vyčníval. Zejména mé nožky velikosti slona, mi dávaly určitou volnost. Vojenské boty na mne prostě neměli a tak jsem dusal v páté řadě v prestižích. První skutečnou práci jsem konal ve výzkumáku na potraviny. V oddělení extrúzní technologie jsem zastával pozici odborného asistenta. Po dvou měsících jsem zjistil, jak moc zbytečný tam jsem a nechal se najmout k bankomatům. Mezi počítači, tiskárnami, embossovacími stroji a dalším harampádím jsem prožil krásných pět let. Obohacen na duchu i těle (ano přibral jsem a také získal přezdívku Hroch), jsem přesedlal do rádia City, kde působím vlastně dodnes. Za tuto dobu jsem se oženil, rozvedl, oženil, rozvedl. Pomohl přivést na svět syna, který je mi děsně podobný (pokud si odmyslíte asi metrák) a dceru (která mi není podobná vůbec). Stal jsem se poutníkem, spisovatelem (viď mami) a klubvedoucím.

Za pár hodin jsem se narodil, už mi nebude třicet a něco. Budu starý pán, který může být zvolen do Senátu a dokonce může být i prezidentem. Ale jak bych mohl zastávat některou z těchto funkcí, když mi záleží na této zemi a na lidech, kteří v ní žijí? To si nemohu vzít na svědomí. Použiji-li slova mé drahé maminky, za pár hodin mi bude táhnout na padesát (ona si totiž neustále nadsazuje věk, aby omluvila některé své neduhy). Když mi bylo dvacet, narodil se syn Honza. Překvapivě mu letos bude dvacet a tak jsme narozeninovou oslavu spojili a slavíme Hroší šedesátiny. Jsem na to zvědavý, snad to celé přežiju, nejsem už přece nejmladší. Klidně dorazte a pobavíme se společně.

Odpoledne už budu starý pán. Mám holou hlavu a nějaké vousy mi také vyrostly. Nepustím nikoho sednout v tramvaji. Snad tam jsou i mladší, ne? Před třiceti lety jsem začal platit v hromadce a za třicet let začnu jezdit zadarmo. Možná. Možná se dožiju i důchodu. Čestného. Teď si s vámi přiťuknu na zdraví. Každý z vás bude mít (nebo už měl) letos narozeniny. Všechno nejlepší, hodně zdraví, osobní statečnosti, skutečných přátel a pravé lásky.

OMNIA VINCIT AMOR

Petr Hroch Binder, poutník Hroch