Zamyšlení nad chudinkou státním rozpočtem

Co je to ten rozpočet a proč je kolem něho tolik povyku? Vždyť se jedná jen o peníze. V případě státního rozpočtu se ovšem jedná o peníze nás všech, o dluh nás všech.

Již několik let máme schodkový rozpočet. Celkem nás to nechává klidným, přestože výše státního (tedy našeho) dluhu je nezanedbatelná a neustále narůstá o úroky. Nyní je těsně pod hranicí bilionu korun, nebojte, nemám rýmu, skutečně je to takto obludná částka. A jelikož je to takto obludné, nikdo z nás si to nedokáže dostatečně dobře představit a bereme to jako nějakého imaginárního strašáka. Proto si ani nechceme představovat, že by rozpočet mohl být vyrovnaný, o plusovém ani nemluvě. Co tomu brání? Vyšší příjmy a nižší výdaje. Jak prosté. Na to snad není ani nutné studovat.

Vyšší příjmy se dají dosáhnout efektivním výběrem stávajících poplatků, tedy daní, pojištění a další ekonomickou činností státu. Efektivní výběr v sobě zahrnuje systém kontrol, které znemožní daňové úniky. Kdo je za tuto činnost odpovědný a odměňovaný? Daně je možné nastavit různým způsobem, ale pokud se stát nepostará o jejich efektivní získávání, je to jen papírování. Dobrá, daně a poplatky máme vybrány, je to pěkný balík peněz, na které si brousí zuby nejeden ministr. Podívám-li se na stránky ministerstva financí, zjistím, že státní rozpočet má na výdajové straně celkem 40 kapitol. Počínaje Kanceláří prezidenta a konče Všeobecnou pokladní správou. To snad není tak moc, aby se v tom nedal udělat pořádek.

Mohu jít položku po položce a ptát se. Opravdu je nutné, aby Poslanecká sněmovna „sežrala“ za rok miliardu a dvě stě milionů? A úřad vlády ještě o třicet milionů více? Co všechno je z těchto peněz placeno? Náklady Poslanecké sněmovny tak vychází na částku přesahující půl milionu měsíčně na jednoho poslance. Takový náklad si může dovolit snad jen stát. U vlády je tato částka přes šest milionů měsíčně na jednu hlavu pomazanou. Ano, počítám částky z roku 2009, tedy je zde zahrnuta i položka „Předsednictví v Radě EU“, která činí 412 milionů. Po jejím odečtení (nebudeme přece každý rok předsedové) se dostaneme na uspokojivou částku čtyři miliony osm set tisíc za jednoho člena vlády a měsíc.

Skoro pět procent ze státního rozpočtu dostane Ministerstvo obrany. Je to skoro 56 miliard na zbrojení, na obranu státu. Jinými slovy každý z nás (včetně militantních novorozenců) dá ročně přes pět tisíc jen na vojáky, na jejich obrněné hračky, na štáb. Mise jsou totiž hrazeny z jiné kapitoly rozpočtu. Na druhou stranu kultura dostane pouhých sedm desetin procenta, stejně jako zdravotnictví a jsou tak postaveny téměř na roveň Akademie věd, která získá něco přes půl procenta, tedy skoro šest miliard korun. Ostatní ministerstva jsou zabezpečena rovněž na úrovni, vede vnitro s téměř šedesáti dvěma miliardami, následované dopravou s jednapadesáti miliardami. Trojlístek zakončuje zemědělství, která spotřebuje přes čtyřicet miliard. Ano, jsou tu giganti typu školství, mládeže a tělovýchovy, které zužitkuje přes 134 miliard a vede ministerstvo práce a sociálních věcí, kterým proteče přes 40% státního rozpočtu, tedy více než 462 miliard. Otázkou je, zda všechny peníze jsou vynaloženy efektivně, oprávněně a v souladu s účelem, na který jsou určeny. A kdo to má kontrolovat? Kdo je za tuto činnost placen? A komu se tento kontrolor zodpovídá?

Další kapitoly státního rozpočtu již nejsou tak mastné, ale v úhrnu dělají také pěknou sumičku. Třeba justice potřebuje za rok přes 21 miliard. Omlouvá ji snad jen to, že je slepá. Životní prostředí si ukousne téměř čtrnáct miliard, stejně jako o miliardu méně místní rozvoj. Je až s podivem, jak je ta ekologie finančně náročná. A pak tu máme kapitoly, které si vezmou stovky miliónů korun za rok. Takový Telekomunikační úřad potřebuje bezmála šest set milionů, Nejvyšší kontrolní úřad spapá 644 milionků a Úřad pro jadernou bezpečnost 408 milionů. Jistě, jsou to drobné v porovnání s miliardovými rozpočty ministerstev, ale poskládají také pěknou sumičku.  A pak tu máme například Ústav pro studium totalitních režimů, velmi důležitá organizace, která sežere přes 176 milionů, Energetický regulační úřad - 121,625.000,- a Úřad pro ochranu hospodářské soutěže 143 milionů. Rada pro rozhlasové a televizní vysílání potřebuje 64 milionů a kancelář veřejného ochránce práv skoro sto milionů za rok. Pak je tu ještě státní dluh, na který je vyčleněna částka přesahující 64 miliard a Všeobecná pokladní správa, která operuje s více jak 145 miliardami a ve které jsou nezařaditelné položky a položky neočekávatelné.

Kde je chyba? Proč nemůže být státní rozpočet vyrovnaný? Protože se to jaksi nenosí nebo se to někomu nehodí do krámu? Šetřit se dá efektivně a prostor na to jistě je. Není nutné brát státním úředníkům a zaměstnancům peníze z již tak omezeného příjmu. Myslím těm, kteří skutečně pracují a jsou společnosti prospěšní. Nejsem naivně přesvědčený, že všechny místa ve státní správě jsou obsazena správně, že by se nedal snížit počet úředníků, zefektivnit fungování jednotlivých institucí a optimalizovat tak náklady. To by ale musel někdo chtít. Někdo? Třeba ten, kdo je za to odpovědný. Nikdo? To je ale divné. Každý skladník má podepsanou hmotnou odpovědnost a za státní peníze není nikdo odpovědný? Potřebujeme hospodáře. Není-li hospodářů, pak musí nastoupit tvrdý kontrolor a žádat vysvětlení a nápravu. Není-li ani ten, nemůžeme se divit, že státní dluh za chvíli překoná celoroční rozpočet České republiky. Opravdu je nám to všem úplně jedno?   

Zdroj: Ministerstvo financí

Petr Hroch Binder, poutník Hroch, zakladatel Putování Hrocha a SHP