Zachraňme Vánoce

Říkáte si, to se ten Hroch už dočista zbláznil, zachraňovat Vánoce. Proč? Vždyť jim nic nehrozí. Zase budou, stejně, jako dřív, krásné a bohaté.

Dostal jsem do schránky leták, kde mne vybízí, abych si rychle koupil vánoční dárky, protože pak už nebudou. Chápu, že je zima a že někde už sněží, ale do Vánoc chybí ještě víc, jak dva měsíce. Proč bláznit už teď? A vůbec, kde se v nás bere ta touha nakoupit nejdražší dárky a hlavně, aby jich bylo hodně a pod blikajícím stromečkem se vytvořila kupa balíčků, které se pak hodinu rozbalují. Kdo nám nakukal, že Vánoce se bez mnoha dárků prostě neobejdou? A teď nejtěžší provinění, proč nám říkají, že na dárky si můžeme i půjčit? Opravdu jsou Vánoce Vánocovatější, když si na dárky pro nejbližší půjčím? Skutečně bude rodina šťastná?

Nechme Vánocům jejich čas, jistě si je vychutnáme „jen“ od Adventu. Neblázněme už v říjnu. Dárky, které ostatní potřebují, jim dávejme po celý rok a pod stromečkem nechme jen ty dárky, co udělají radost. Pozornosti. Dárky, ve kterých je ukryto Vánoční tajemství, tajemství lásky. Dárky, ve kterých je ukryto sdělení, že na obdarovaného jsme mysleli a myslíme. Že jsme rádi, že ho máme. Na dárky z povinnosti se raději vykašlejme. Mnohdy je vzácnějším dárkem návštěva toho, koho jsme už dlouho neviděli. Možnost si s ním popovídat, předat si vzájemně energii. Hodně lidí je opuštěných a dali by nevím co za to, kdyby je někdo navštívil. Místo sezení u televize a hltání obehraných pohádek, vyražme za nimi. Najdeme různě v domovech, ukryté před okolním světem, čekající. Možná nejsou naši příbuzní, ale mají stejné potřeby, jako my. Jsou to lidé.

Představme si, jak by bylo nám, kdyby na nás všichni zapomněli. Jak by se nám slavily svátky, narozeniny. Vánoce jsou přece narozeniny. Slavme je tedy v kruhu lidí, které máme rádi. Bez ohledu na množství dárků a jejich cenu. Užijme si ty svátky lidství i tím, že nebudeme ubližovat. Sobě ani druhým. Třeba tak, že nebudeme pospíchat za volantem, že se nikdo nezabije na silnicích. Třeba tak, že se budeme víc usmívat. Třeba nám to vydrží i dlouho po Vánocích a nakonec si řekneme, že se tak dá žít i celý rok. Tímto zvu všechny opuštěné, aby se k nám přidali na některý z Hroších výletů nebo některou z akcí Hroších poutníků, které najdete na webovkách, jistě najdete nové přátele. Ale nyní, nechme Vánocům ještě čas. Ony určitě přijdou a nejlepší je přece to těšení se.

Petr Hroch Binder, poutník Hroch