Víte, co je prča?

Koukám se kolem sebe a někdy se nestačím divit. Někdy to vypadá, že se svět okolo mne zbláznil, jindy mám pocit opačný. Jsem blázen já nebo okolní svět?

Prča je, když si obchod, na kterém je napsáno LEVNÉ, nalepí do výlohy cedule s 50 % slevou na všechno. Ostatně si myslím, že slevy by měly být za něco. Třeba za věrnost ke značce. Nebo za velký nákup. Ale znám obchody, kde se sleva skloňuje každý den a pro každého. Dokonce jsem zažil klienty, kteří se odmítali bavit o slevě menší, než 60 %. Nezbývalo, než navýšit základní cenu. To je prča, ne?

Prča je, když sociálně slabý občan prohraje dávky na automatech, případně je prolije hrdlem v podobě alkoholických nápojů a dál je sociálně slabý. Případně ještě nadává na systém, že se nestará. Dávky by měly být pro ty, kteří z nějakého (objektivního) důvodu nemohou se o sebe a o rodinu postarat sami. Ostatním by měla být dána možnost se o peníze zasloužit. Přece všechno, co dostaneme zadarmo, má pro nás jaksi menší hodnotu a méně si toho vážíme. Kromě dárků od srdce, jistě.

Prča je, že téměř každý den na silnicích umírají lidé. Přitom na policistu téměř nenarazíš. A pokud, pak zpravidla měří na přehledných úsecích. Vyrábějí se stále silnější auta, která umí jet i několikanásobně vyšší rychlostí, než je povolená (a mnohdy i bezpečná). Přesto nejsou vybavena mechanismem, který by znemožnil jízdu agresivnímu (opilému, zfetovanému, unavenému) řidiči.

Prča je, když rodič trápí své dítě, místo toho, aby se o ně staral. Aby mu vytvářel dětství, na které bude pak celý život vzpomínat. A až přijde jeho čas a samo se stane rodičem, aby se koloběh uzavřel. Prča je, že sousedé jsou hluší a slepí, nechají věci dojít až k tragickým koncům, místo toho, aby zasáhli. Prča je, že necháme děti sedět u televizí a počítačů, než abychom si s nimi povídali. Vzali je někam ven a předali jim své zkušenosti. Nebo snad žádné nemáme?

Prča je, že lidé, které jsme si zvolili, aby nás zastupovali, nemají odpovědnost a kompetence. Stále rozkládají systém veřejných financí. Stále tvoří děravé zákony a stále zneužívají svých výhod. Prča je, že nám to nevadí a v příštích volbách jim opět dáme hlas.

Prča je, že jsme všichni nějakým způsobem nemocní. Fyzicky či duševně. Přesto se neléčíme. Maximálně si koupíme nějaký kurz lepšího života a těšíme se, jak nám pomohou. Dál se honíme za penězi, dál je vyhazujeme za blbosti. Dál všem vysvětlujeme, že nemůžeme nic změnit a po ostatních chceme zázraky. To je přece prča, ne?

Petr Hroch Binder, poutník Hroch