Tlačítko TÍSEŇ

Už jste se někdy ocitli v tísnivé situaci? Jak jste ji řešili? Pomohl vám někdo nebo jste na celou věc byli sami? Tíseň je věc nepříjemná, každodenní a lidská. Můžeme se na ni připravit a pak se nám bude lépe překonávat.

Do tísnivé situace se můžeme dostat velmi snadno. Stačí zaspat a tíseň je tu. Časová. Potom děláme všechno ve spěchu a tedy s nižší kvalitou, než kdybychom na to měli dost času. Samozřejmě, jsou lidé, kteří bez časového presu prostě žít neumějí. Všechno dělají na poslední chvíli a někdy i dobře. Je jich ovšem málo. My ostatní potřebujeme čas. Kvůli časové tísni spěcháme, což může být vražedné. Zejména při použití dopravního prostředku. Čekání na semaforech, na železničních přejezdech, před přechodem. To prohlubuje naši časovou tíseň, rodí se v nás stres a ten nás nutí dělat podivné věci. Jedeme pak na červenou, objedeme závory, nepustíme chodce. Někdy nám stres zatemní mozek úplně, neodhadneme prostorové skutečnosti a bouráme. Do jiného auta, do vlaku, do chodců. Pak nastane vystřízlivění a pokud střet přežijeme, zjistíme, že nemáme časovou tíseň, ale tíseň duševní. Začne nás žrát svědomí a víme, jak bychom celou situaci řešili, pokud bychom věděli, jak dopadne. Ale je už pozdě. A přitom stačilo jen se pořádně dívat a uvažovat.

Do tísně se můžeme dostat i mimo dopravní prostředek. Třeba v krásně zařízené kanceláři, kde nám usměvavá obchodnice v přiléhavém kostýmku dává podepsat smlouvu. My si více všímáme té dívky, než toho, co podepisujeme. Víme, že nás to bude něco stát, ale netušíme kolik. To zjistíme, až k nám přijdou exekutoři. A přitom stačilo jen se pořádně dívat a uvažovat.

Tísně jsou různé. Zejména z nedostatku. Peněz, času, citu. Zpravidla za tíseň můžeme my sami. Dlouho se nedíváme a neuvažujeme. Necháváme věci dojít do krajností, máme na jejich řešení vždy dost času. A když se stane situace nevyhnutelnou, řešíme ji překotně, bez rozmyslu a v tísni. Naše řešení pak postrádají rozhled, logiku a nebývají nejlepší z možných. A přitom se stačí jen pořádně dívat a uvažovat.

Dnes ráno jsem jel tramvají. Na pavláku jsme míjeli jinou tramvaj a já si všiml ukrytého tlačítka za řidičem. To tlačítko mělo nápis TÍSEŇ. Bylo tam a čekalo, až ho řidič stiskne. Až bude v tísni. Tlačítko si přálo, aby nebylo potřeba, ale jeden nikdy neví. I my bychom potřebovali mít takové tlačítko. Nestranné, loajální. Tlačítko, které na nás nebude ve vypjaté situaci chytračit, které nám prostě jen pomůže. Které nás zachrání, abychom neudělali ještě větší pitominu. Takové tlačítko jsou třeba přátelé, kterým se můžeme svěřit a oni nám nezištně poradí a pomohou. Rodina bývá dobrým tlačítkem, když nevíme kudy dál. Nesnažme se jít hlavou proti zdi, zpravidla nevyhrajeme. Je daleko lepší se připravit na chvíle tísně a předcházet jim. Vždyť se stačí jen pořádně dívat a uvažovat.

Petr Hroch Binder, poutník Hroch