Stávka nemá smysl, musíme je vyhladovět

Nelze vstoupit dvakrát do stejného sametu. Ani po 23 letech. Demonstruje se, manifestuje, cinká klíči, vykřikuje, stávkuje. Určitá nevýhoda současného systému spočívá v tom, že je prakticky všechno povolené, aby to náhodou nezavánělo totalitou.

Opozice je roztříštěná, případně tiše slouží vládnoucí skupině. Zákony jsou děravé a gymnasticky ohebné. Představitelé státu nemají faktickou odpovědnost a svěřené finance rozhazují s razancí patologického gamblera. Svoboda v praxi znamená, že drzejší má pravdu. Zdravotnictví je zmítáno diktátem farmaceutických firem a zdravotních pojišťoven. Slovo důchod bude za chvíli archaismem. A proč vlastně? Protože si necháme všechno líbit.

Ve chvíli, kdy zloděj něco ukradne a nic se mu nestane, bude krást dál. A ve větším. Ve chvíli, kdy politik udělá chybu a nic se mu nestane, bude ji dělat dál. A ve větším. Ve chvíli, kdy jsou moci zákonodárná, výkonná, soudní s byznysem v čilém propojení, bude se krást. A ve velkém.

Generální stávka nám nepomůže. Částečně i proto, že státu je jedno, že se v soukromých firmách stávkuje. Musíme je vyhladovět. Tím, že neodvedeme už ani korunu, na žádné dani, na státní účty (jistě existuje nějaká celkem legální a elegantní cesta). Dokud nebudou nastaveny správné zákony, dokud se nezačnou odsuzovat a trestat společensky nebezpečné kauzy, dokud se nezačne s veřejnými prostředky nakládat hospodárně.

Nic jiného totiž nezodpovědné odpovědné nezajímá, jen naše peníze. A ty jim už nedáme, dokud se nesrovnají a nezačnou pracovat pro nás, pro slušné lidi.

Petr Binder