Státní dluh roste. Hurá!

Myslíte, že jsem se zbláznil? Ne, jen jsem vyjádřil pocity těch, kteří vydělávají na státním dluhu. Tetelí se blahem nad tím, jak jim tečou penízky jen proto, že ten, kdo by měl být hospodářem, je ignorantem. V tom lepším případě.

Vydělávat na dluzích. To je magořina, že? Ale je to také luxusní byznys, kterému se věnuje čím dál tím více lidí. A báječně je to živí. Přitom princip je tak báječně jednoduchý. Je třeba získat nějakého hlupáka, kterému namluvíme, že potřebuje nějakou věc, on na ni nemá a tak si půjčí a pak ho oškubeme. Předprodáme jeho dluh, zmnohonásobíme ho různými poplatky, úroky, nasadíme penále a soudní výlohy. Je to monstrózní, nechutné, odsouzeníhodné.

V případě státního dluhu jsme těmi hlupáky my všichni. Snad s tím rozdílem, že dluhy za nás dělají naši volení zástupci. Pak už je všechno opět stejné. A kdo se raduje? Ten, který vlastní státní dluhopisy. Ten, který našemu státu půjčuje. A půjčuje velmi ochotně, protože se o své investice nemusí bát. On to přece NĚKDO zaplatí. I kdyby si měl půjčit.

Gratuluji oceněnému ministru financí i celé vládě a vlastně všem předchozím vládám. Jsou to skvělí ekonomové, sociologové, psychologové, diplomaté, prostě elita národa. Měli bychom je vyznamenat nějak viditelně i doma. Třeba vypálit cejch. Tak, jak se to dělalo všem lumpům a zlodějům v syrovém středověku.

Petr Hroch Binder, poutník Hroch