Spočítejte si to, než vám to spočtou jiní

Každý z nás počítá. S něčím, něco, někomu. Měli bychom ale dávat pozor, abychom se nepřepočítali, abychom se dopočítali, abychom neudělali početní chybu. Počítejme s tím, že nám to spočtou.

Za mých mladých let měl málokdo kalkulačku, počítalo se z hlavy, na prstech, na papíře. Za mladých let mých rodičů byly počty, za nás matematika. Sčítali a odečítali jsme hrušky, jablka, spolužáky. Řešili jsme početní úlohy, které jsem pak v praxi nikdy nepotkal. Na koncích pololetí jsem pak počítal svůj studijní průměr a těšil se na vyznamenání. To jsem pak mohl počítat se zvláštní odměnou. Jednou jsem za vysvědčení dostal i kalkulačku. To bylo radosti. Svět se mi změnil, dostal jsem se do skupiny prominentů, co mají kalkulačku. Co na tom, že ty jejich jsou tenké se spoustou funkcí a se solárním napájením. Do mé se vešly čtyři baterie, měla krásný zelený neonový display a obrovská tlačítka.

Od té doby jsem už vystřídal mnoho kalkulaček, dokonce jsem si pořídil takovou obrovskou, kterou vytahuji před klienty se slovy: aby vám ta částka nepřipadala tak veliká. Funguje to. Počítáme procenta, odmocniny, násobky i rozdíly. Jsme v zajetí čísel, někdy jen jedniček a nul a přes tu hromadu nevidíme, k čemu se máme dopočítat. Jsme schopni se ukájet krásnými čísly, která nemají nic společného s realitou jen proto, aby šéf měl radost a nekřičel na nás. Pokud vidíme u čísla nápis sleva, přestáváme myslet hlavou. Počítáme, kolik nám to vynese, uspoří, hodí, ale už nám nedochází, kolik nám to vezme.

Umíme spočítat kde co, ale nepočítáme s tím, že svůj život pouze odečítáme. Snažíme se hromadit majetek, sčítáme baráky, auta, peníze a nedokážeme si spočítat, že to tu budeme muset nechat, až přijde náš čas. Dokážeme spočítat povrch zeměkoule, ale nespočítáme si, jakou rychlostí musíme jet, abychom nikoho nezabili. Počítáme každou korunu, kterou jsme v potu tváře vydělali a pak si nespočítáme, komu své peníze svěříme a za co.

Včera jsem nevyužil hromadnou dopravu a šel do práce i z ní pěšky. Trvalo mi to čtyřikrát déle, ale za tu dobu jsem potkal mnoho zajímavých věcí, jevů, okolností, lidí, které bych za jízdy tramvají a metrem nepotkal. Také jsem se mohl zastavit a rozhlédnout. Počítal jsem. Stromy v alejích, ptáky v oblacích, auta na silnicích, lidi na chodnících. Počítat se dá úplně všechno. Počítat se má úplně se vším. Potom nejsme tolik překvapení, smutní, zklamaní, rozčarovaní, zdrcení. Konstanty neexistují, je jen spousta proměnných a s tím je třeba počítat.

Počítám, kolik lidí si to přečte, kolik z nich se nad tím zamyslí, kolik z nich změní svůj postoj a jestli vůbec někdo klikne na karmu. A když neklikne, co to pro mne bude znamenat? A když nezmění, co to bude znamenat pro svět? A když nezamyslí, co to bude znamenat pro ně samotné? A když nepřečte? Jaká trapná nevýhoda psaného textu. Očekává aktivní lidi. Ale kde je brát, když všechno okolo nás nabádá k pasivitě? Tak pojďte s námi v sobotu na výlet, ať nejste zase tak moc pasivní.

Petr H.Roch Binder, poutník Hroch