Sebekrvavější reklama vraždění nezastaví

Ráno jsem opět zahlédl reklamu: Nemyslíš, zaplatíš. Začal jsem opět vidět rudě a to nikoli pro krev na obrazovce, ale při pomyšlení, že jsou miliony vyhazovány do kanálu a po silnicích se dál vesele prohánějí potenciální vrahouni. Navíc ten, kdo zaplatí, nejsou oni, ale my všichni a zejména oběti dopravních nehod a jejich blízcí.

Je mi jasné, že ministerstvo prostě musí vyvíjet osvětovou činnost, že na to má vyhrazeny určité prostředky, případně někdo aktivní zaloboval, aby tyto prostředky byly uvolněny. Kreativci vymysleli kruté scénky, odpovědní pracovníci odpovědně vybírali na nekonečných setkáních nejlepší varianty, kreslily se storyboardy, zajišťovaly lokace, probíhaly castingy, peníze tekly a tečou proudem. A výsledek? Slušný člověk, který v sobě najde ještě špetku svědomí a odpovědnosti raději přepne, protože další krev, byť umělou už prostě vidět nechce a dál jezdí opatrně a odpovědně. Pitomec, kterému je všechno ukradené, poté, co dopije svoji ranní kávu, sedne do svého vozu a vyrazí, užít si trochu toho adrenalinu na silnice.

Žije svůj život nadoraz a je pyšný na výsledky, kterých dosáhl. Musí zatelefonovat asistentce, aby mu přeplánovala oběd, prostě nestíhá a ta kolona je nekonečná. Má všechno, ale prostě nenašel peníze na handsfree. Musí u toho kouřit, hraje mu hlasitá, agresivní hudba, on sám je agresivní, protože bez ostrých loktů se přeci nedá v téhle společnosti existovat. Tomu věří a za tím si jde. Přes mrtvoly. Dá si energetický nápoj, protože to kafe bylo nějaké slabé. Zatroubí, přestože nikdo nikam nemůže jet. Bere to přes chodník, protože on může všechno. Kličkuje mezi chodci a pak vjíždí na vedlejší ulici. A najednou, kurnik. Policajt. Kde se tu bere? Vždyť říkali, že na ně nejsou peníze, protože všechny vyházeli na tu hloupou reklamu. Co zas bude chtít? Cože? Jaký trestný body? Pokuta? Kolik? Stačí to? Tak už mně nechte jet, vážně pospíchám.

Všechno se dá koupit. Kolik z vás této větě věří? Kolik z vás podle této věty žije? Svědomí si nekoupíte. Až začne hryzat a ono začne, neumlčíte ho žádnými penězi. A až začne hryzat, bude pravděpodobně pozdě na omlouvání. Vím, že není všechno ideální a asi je to tak dobře, ale nezahrávejme si se svědomím. Jezděme tak, aby po každé naší jízdě nepřibyl někdo mrtvý. Plechy se dají opravit, ale život vracet zatím neumíme. Přece nejsme malé děti, které potřebují na každém rohu policajta, který hrozí pendrekem. Uvědomte si to, až si příště sednete za volant. Ještě před tím, než otočíte klíčkem zapalování. Kdo riskuje za volantem, je vůl.

Ministerstvu vzkazuji, ať se vyprdne na pitomé reklamy, sponzoringy a další hovadiny a přidá policisty do výkonu, tedy na ulice. Protože zatím to vypadá, že jsme malé děti, co potřebují vést za ručičku a občas naplácat na holou. A každému, kdo si říká, že jemu se to stát nemůže, vzkazuji, že je pitomec a doporučuji mu, aby zahodil klíčky od auta a chodil pěšky.

OMNIA VINCIT AMOR

Petr H.Roch Binder, poutník Hroch