Rosický je nemocný, fotbal je nemocný, společnost je taky marod

Zářivý klenot české reprezentace je zraněn. Bez něj je trenér bezradný a spoluhráči neumějí hrát fotbal. Prohráli jsme "důležité" fotbalové utkání na domácí půdě se soupeřem, který nebyl o mnoho lepší. No a co?

Zatímco jedenácku, která včera nastoupila, popřípadě měla nastoupit dokáže vyjmenovat téměř každý fanoušek, operační tým ve fakultní nemocnici nezná nikdo. O jeho složení se každý začne zajímat ve chvíli, kdy mu zachránil zdraví nebo život. Kdo z nás ví něco o lidech, kteří vyvíjejí lék na rakovinu? Znáte jméno člověka, který Vás každý den vozí do práce? Proč ne? Každý den je jednou nohou v kriminále, jenom aby Vás tam dovezl. Znáte jeho manželku, kolik má dětí, kam chodí do školy, co dělá ve volném čase, jaký je jeho plat? Nezajímá Vás to? Oč zajímavější je co měl fotbalista XY k obědu, jaký má kopačky a nebo jestli ho neškrtí guma u trenýrek?

Společnost vzývá špatné modly. Fotbalistu, který je sotva průměrný, modelku, co má dlouhé nohy, politika s plamenným projevem. Dříve si společnost považovala lidí, kteří uměli něco vyjímečného nebo věděli více než ostatní. Šašci stáli na spodní šprycli společenského žebříčku. Proto tvrdím, že společnost je nemocná. Až se šaškům začne zase platit kopancem do zadnice a ne milióny za kopání do mičudy, budu věřit v její uzdravení.

Autor: hroší poutník, Petr Berka, organizátor kulturních akcí Mračení