Raději načerno, než s Pražskou plynárenskou

Právě jsem se vrátil z Jungmannovy ulice, kde má PP kontaktní místo. Šílenství, do kterého jsem byl zatažen, jistě ještě zdaleka neskončilo a proto se s vámi musím podělit o zážitky. Je možné, že další kontakt už nepřežiju. Jsem už přece jen starší člověk.

Do Jungmannovy ulice jsem vyrazil už v pátek. Nenapadlo mne, že na kontaktním místě zavírají v pátek ve dvanáct, tedy v poledne. Nenapadlo mne, že na chalupu je třeba vyrazit tak brzy. Já vím, že mají luxusní otevíračku v pondělí a ve středu, ale to mi bylo v pátek k ničemu. A tak jsem vyrazil do Jungmannovy ulice i dnes. V 9:55 jsem si vzal lísteček s číslem 454 a sedl si do druhé řady a civěl na displej s čísly. Po deseti minutách jsem přišel na řadu a displej mne nabádal k přepážce číslo 17. Vyrazil jsem hbitě, abych nezdržoval a u přepážky objevil sedícího pána. Povídám si, ještě nedodělali toho přede mnou, počkám. Paní za přepážkou na mne houkla, že mám jít k desítce, kde už na mne čekají. Ohradil jsem se, že na displeji, který musel být patřičně drahý, svítí sedmnáctka. Zvláštní systém. Přešel jsem tedy k desítce, kde seděl sympatický mladík. Ten si ode mne vzal všechny dokumenty, důkladně je prozkoumal a pročetl, některé okopíroval a pak mi oznámil nejbližší termín osazení plynoměru. Den před Silvestrem. Jupí. Pravda, nabídnul mi i Silvestr, ale bojím se, že by to nedopadlo dobře.

Po chvilce ťukání do počítače zbledl a oznámil mi, že smlouva je na datum narození a ne na IČ, což jako podnikatel potřebuji. Vrátil mi všechny dokumenty a poslal mne na přepážku 29, aby to předělali. Zbrunátněl jsem a zeptal se s notnou dávkou asertivity: Co prosím? Znovu zbledl, řekl, že tam tedy dojde sám a zmizel. Po chvíli se vrátil, řekl, že to bude chvíli trvat a ať přijdu v jedenáct, rovnou na devětadvacítku. Sbalil jsem si fidlátka a vyrazil do předvánoční Prahy v oblevě. Přesně v jedenáct jsem stál u přepážky 29, kde byli dva pracovníci. U pána bylo volno a tak jsem ho požádal, aby mi vydal novou smlouvu. Odkázal mne na kolegyni, která odbavovala jinou klientku. Trvalo to asi pět minut. Kolegyně mi pak vydala dvě smlouvy, které měla navrchu a já je podepsal. Je mi jasné, že to ten kolega udělat nemohl. Pak na mne spiklenecky mrkla a řekla, že mne pustí ke kolegyním přednostně, což mne velmi potěšilo. Získal jsem rukou napsané číslo 144 a další čtvrthodinu čekal na přednostní odbavení.

Povolala mne přepážka číslo 19 a roztomilá pracovnice Pražských plynáren. Vzala si ode mne papíry a zeptala se, zda chci plynoměr. Odvětil jsem, že už to tak bude, že pro ponožky půjdu jinam. Začala zkoumavě kontrolovat dokumenty, dělala si výpisky a pak některé kopírovala. Ekologická firma. Několikrát odeběhla, zejména ve chvíli, kdy jsem se ptal na platební styk, daňové doklady a zálohy. Kompetentní osůbka. To jsem měl čas prohlédnout si přepážku. Spousty vizitek se slevami na služby. Informace, že Pražská plynárenská vám i uklidí (nejen předvánočně) byt v akci Zlaté ruce. Že dokonce provozují restauraci, kde mají zákazníci slevu. Objevil jsem i vymazlenou Anketu spokojenosti zákazníka. Zejména otázka číslo 10: Víte o prodloužené pracovní době v PO a ST do 20 hodin? A také pár dalších. Slečna se vrátila s odpověďmi. Začala ťukat do počítače a pak se zarazila. Prý to nemám vedené na IČ. Naštěstí verbální komunikací s přepážkou 29 se dopátrala pravého stavu věcí a chvilku před dvanáctou jsem opustil pracoviště. Ještě mne čeká PRE. Nemohl jsem to udělat, protože revizní technik se obával vstoupit do suterénu domu a rozkázal vytáhnout hodiny nahoru. Nedá se nic dělat, on je tady pánem, bez jeho razítka bychom byli v klubu potmě.

Petr Hroch Binder, poutník Hroch