Proč to děláte, když nikomu a ničemu nepomáháte?

Jistě, pomůžete sobě, možná svým známým, ale tím to končí. Proč se tedy cpete do veřejné služby? Proč se chcete hřát na výsluní, hrát si na celebrity, když máte jen primitivní pudy?

Na koho se obracím? Na všechny, kteří jsou vidět, mají moc a přesto ji neužívají ku prospěchu ostatních. K čemu máme vládu a parlament, který je složený z individuí, co si nevidí na špičku nosu. Místo toho, aby sami odstoupili, protože mají máslo na hlavě, vyzývají k tomu druhé, stejně postižené. K čemu je nám vláda, která jen vymýšlí další zkušební reformy, bez toho, aby si vzala obyčejnou kalkulačku a v řádech milionů a miliard si spočítala, co je třeba udělat. Tedy, že je třeba vyhnat z pelechů všechny, co nechtějí dělat, ale mohou. Dále dát práci těm, kteří by chtěli dělat, ale nemohou ji sehnat. Sjednotit DPH, aby si z rozdílu mnozí nedělali výnosnou živnost. Efektivně kontrolovat peněžní ústavy, pojišťovny (včetně těch stavebních a zdravotních). Zacelit díry v zákonech (jinými slovy, nechat justici konečně prohlédnout), na silnicích, ve státním rozpočtu.

Bez ohledu na příslušnost k politické straně, bez ohledu na barvu legitimace, bez ohledu na osobní zájmy jednotlivců je třeba pohlédnout pravdě do očí. Samo se nic nezmění. Změnit to mohou pouze ti, kteří mají moc. Apelovat na jejich svědomí asi nemá moc cenu. Co by je tedy přimělo ke službě státu? Nyní nemají žádný bič a samé výhody. Mají mnoho funkcí ve výborech a tomu odpovídají příplatky, mají poradce a asistenty, mají všechno. Přesto nedokáží vykonávat svoji práci dobře. Kdo jim má šlapat na paty. Mně to dělá šéf. A jim? Tady je ta chyba. Neexistuje jejich nadřízený, který by jim sebral prémie, když udělají zmetek. Když znovu zadluží tuhle zem o další miliardy vyhozené z okna (do soukromých kapes). Vlastně existuje. Ale není konkrétní. Jsme to my všichni. My, občané, co si necháme všechno líbit. Díváme se na politická tlachání, diskutujeme u piva, hádáme se v práci. Ale tím to končí. Když přijdou volby, opět dáme hlas stranám, které se neosvědčily. Pokud vůbec k těm volbám dojdeme, protože chata a zahrádka je přednější.

Ale komu ten hlas máme dát? Ptají se mnozí. Komukoliv, jen ne parlamentní straně. Nedělám si iluze, že malé strany jsou lepší. Jsou tvořené úplně stejnými lidmi, kteří se zatím nedostali ke korytu. Nemají vytvořené vazby se zákulisím a bude jim chvíli trvat, než se rozkoukají. To nejdůležitější ovšem je, že se vytvoří fungující politická opozice. Z koho? Z těch, co tam seděli před nimi. Ti vědí, o co přišli. O státní dotace za naše hlasy, o teplá místa, o moc. A budou rádi klepat ty nahoře přes prsty. Máme více než dvacet let po předání moci a stát funguje už jen setrvačností. Kradou se už i dluhy a ten, kdo to nakonec všechno zaplatí, budeme my všichni. Zamyslete se, až půjdete opět k volbám a přestaňte jen tupě nadávat. Najděte si svého politika a ptejte se ho, proč nedělá dobře svojí práci. Jste přece jeho zaměstnavatel a nadřízený.

Petr Hroch Binder, poutník Hroch