Pro všechny malomocné

Šíří se to mezi lidmi velkou rychlostí. Žádná pojišťovna na léčbu nepřispívá. Nikdo není dostatečně imunní. Přesto je tu naděje.

Jistě jste se s nějakým malomocným potkali. Obvykle se pozná podle zamračeného výrazu, bývá odevzdaný a jeho standardní odpovědí je: S tím se nedá nic dělat. Infekce se šíří sdělovacími prostředky i mezi lidmi navzájem. Mocní sdělují nám nemocným, že jsme malomocní a že se s tím nedá nic dělat. Vinou špatné imunity tomu mnozí z nás uvěří, nakazí se a dál šíří malomocenství. Nakonec zbude jen hrstka všemocných, kteří uzavřeni ve zestátněných palácích, budou udržovat míru zamoření na potřebné úrovni.

Přitom malomocenství začíná tak nevinně. Člověk se rozčiluje nad bezprávím, nad rozkrádáním, nad devastováním. Ví přesně, jak by tu kterou věc vyřešil. Ale pouze hypoteticky. Prakticky už mu na to nezbývají síly. Nebo odvaha. Začíná působit nákaza. Ve druhé fázi se rozčilování změní v apatii. Nakažený hledá zapomnění ve stupidních seriálech a alkoholu. Nalhává si, že se ho to vlastně netýká, že nic nezmůže. Začne odumírat.

A lék? Nějaký dobrý, zaručený? Hlavně ne zahraniční. Hledejme ho v sobě samých. Trénink sebejistoty, odpovědnosti, otužování houževnatosti a posilování svědomí. Dělejme to, co skutečně máme dělat a nehledejme objektivní problémy, abychom omluvili vlastní lenost. Naše imunita rychle vzroste, budeme-li mít radost z vlastních úspěchů. Z úspěchů, které jiným neubližují a nezraňují. Potom máme naději na uzdravení. A co víc, můžeme léčit i jiné a třeba ten náš život nebude zbytečný.

OMNIA VINCIT AMOR

Petr Hroch Binder, poutník Hroch