Příběh starých hodin

Miluji věci, které byly vyrobeny s tím, že musí vydržet věky. Poctivé, ručně šité boty, podešev z tvrdé vepřovice přibitá floky. Litinové šlapací stroje, co přežijí zemětřesení. Auta s kapotou z pořádného plechu a ne z papíru. Staré krásné kamenné domy. Zkrátka mám rád historii, dobu kdy se nekalkulovalo s tím, že čím dřív se věc rozpadne, tím dřív si zákazník, pitomec, přijde pro další šmejd. Dobu, kdy trhu dominovala poctivost a fortelnost.

KukaekyBerka

Stalo se to někdy před deseti roky. Přišel za mnou kamarád, že našel na půdě v krabici nějaký stroj, jestli ho prý nechci. Věděl, že sbírám staré mechanické psací stroje a kalkulátory. Bohužel to nebyl stroj psací, ale trosky pomlácených kukaček. Skončily v dílně ve stejné krabici od bot. Moje partnerky se mnou stále častěji odmítaly sdílet expozici mechanických psacích a výpočetních strojů, a tak jsem pod nátlakem musel sbírku zrušit. Ale láska ke starým věcem zůstala.

Znovu jsem po čase objevil zaprášenou krabici v dílně. Možná znáte tu posedlost. kdy si řeknete, "sakra, dokázal bych to dát do hromady?" Jelikož jsem vychodil pár semestrů jemné mechaniky, hodinový mechanizmus pro mě nebyl úplný neználkov. Miniaturizace těchto věcí se zastavila někde na půl cesty mezi orlojem a kapesními hodinkami, což mi vyhovuje. Pustil jsem se do toho. Zkopíroval zdobné fragmenty hodin, vyřezal chybějící, opravil, vyčistil a promazal stroj, namořil krabici, obnovil malbu ciferníku. Pod rukama se Vám rodí krásná věc. Vlastně nerodí, Vy uzdravujete na smrt nemocného pacienta. Je to nádherný pocit, vracet do života.

Od té doby někde občas objevím nefunkční mechanický strojek, nebo rozbité hodiny. Znovu a znovu se mě zmocňuje ten pocit, touha zachránit něco, co je nemoderní, staré, ale krásné.

Pokud jste naladěni na stejnou notu, přijměte mé pozvání do galerie zašlých časů.

Autor: Petr Berka, hroší poutník