Pravo-levý idiotizmus

Uznávám užitečnost vynálezu pravé a levé strany v několika málo případech. Například ve fyzice u zákona pravé ruky při určování směru magnetických siločar (tedy pokud mě paměť neklame), nebo v dopravě při přednosti zprava. Co se orientace týče, zejména té politické, je pravo-levé dělení k hov.. ničemu.

Pravo-levý systém je bezchybně funkční, pokud ho využívá jedinec. Problém fungování nastává ve chvíli, kdy do systému přibude další element.

Pro ilustraci, ukázka ze života.

Volá manželka:

"Prosím tě stojím na křižovatce XY, mám jít doprava nebo doleva? 

A kam jdeš, miláčku?

Přeci k doktorovi, ráno jsem Ti to říkala, Ty mě vůbec neposloucháš.

Ale poslouchám, miláčku, takže do nemocnice?

To je snad jasné, ne?

A na které křižovatce stojíš, miláčku?

Copak já vím, žádná cedule s ulicí tady není.

To nevadí, miláčku, co tam okolo sebe vidíš?

Vidím poštu.

Výborně, miláčku. A jak tam na té křižovatce stojíš?

Hezky, rovně?

To já přece vím, miláčku, že Ti to sluší, ale řekni mi, co vidíš přímo před sebou a už se prosím tě nehýbej.

Před sebou vidím poštu a za sebou nákupní centrum.

Takže se, miláčku, otoč nazpátek, aby jsi přímo před sebou viděla poštu a půjdeš asi 800m vpravo".

Názorná simulace dokazuje, jak je systém pravo-levé orientace nedokonalý. Kromě nutné znalosti jedince, kde má pravou a levou ruku, vyžaduje i shodnou počáteční orientaci.

A teď si představte, že se sejdou dva politici, neschopní se shodnout na barvě, velikosti, počasí, natož na orientaci stran. Jak to asi může dopadnout? Vzájemné hádky, napadání, osočování a výsledek? Jedna velká nula. 

Jediné řešení je zrušit v politice pravo-levý systém a myšlenky dělit na dobré a špatné. Dobré uvádět do života a špatné házet do koše. Jiné cesty není.

Autor: Petr Berka, hroší poutník