Pozvánka na nedělní výlet

Nepředpokládám, že by někteří zoufalci vstávali do nedělního rána, když se můžou válet ve vyhřátém pelíšku až do oběda. Ale třeba se najde někdo, kdo se s hroší partou bude chtít projít na vrch Plešivec v Brdech. Plánovanou trasu zvládnou turisté amatéři, s handicapem i bez, ženy v pokročilém stupni těhotenství, psi, děti i nemluvňata (když je někdo ponese). Plánovaná délka trasy je okolo 15km a máme na to celý krásný nedělní den.  

RipBerka

Jak Vás, čtenáře, lépe nalákat (nebo odradit) k výletu, než nějakými zážitky. Tak třeba minulá trasa směřovala na památnou horu Říp. Šli jsme si provětrat myšlenky těsně před štědrým dnem. Pravda, někteří jedinci, byli vyhnáni, aby se doma nepletli při úklidu. Rekreační turistika má někdy málo prozaické důvody. A tak jsme se v nekřesťanskou dobu srotili na Masaryčce, abychom se pro samé ospalky skoro nepoznali. Ještě, že je nás tolik a alespoň jeden trpí nespavostí natolik, aby zakoupil hromadnou jízdenku na místo, kam chceme jet. Vzhledem k počtu účastníků je velmi těžké domluvit se, kam si sedneme, a tak většinou strategicky obsadíme celý vlak. Někteří by nejradši jeli na uhlí, kdyby byl vlak parní, nebo řídili lokomotivu. Bohudík nám řízení vlaku nikdo nesvěřil a tak jsme ve zdraví dojeli až do Roudnice nad nějakou řekou. Zjistili jsme, že město bylo pojmenováno podle Roudného pramene. Osobně si myslím, že by to chtělo spíš vyměnit rezatý trubky. Ale to by Roudnici museli přejmenovat na Čistici popř. Průzračnici a tak to asi nechají při starém. Než jsme prošli Roudnicí, zazvonil mi mobil. Abych neotravoval kamarády, zatočil jsem za roh a pokračoval volným krokem kamsi. Když jsem vyřídil nezbytnosti, ke svému údivu jsem zjistil, že mě následuje zhruba polovina výpravy. Asi si mysleli, že vím kam jdu. To jsem nevěděl. Ale vycházeje z logické úvahy, že když všechny cesty vedou do Říma, tak alespoň jedna musí vést na Říp a není tudíž třeba panikařit, nikomu jsem pravdu neřekl a pokračoval dál. Náhodou jsme šli kolem Roudnické vyhlídky. Tam jsme se ujistili, kterým směrem se máme vydat. Druhá skupina mizejíc ve spleti uliček pokračovala po červené a potkali jsme jí až na Řípu. Naše skupina šla tedy svojí trasou neomylně vedena vrozeným instinktem, který nám závidí i poštovní holubi. Cestou většinou kravíme a kecáme, takže na vrchol Řípu jsme došli ani nevíme jak. Tedy, že se potíme krapet  (jako prase) při stoupání do kopce, jaksi nešlo přehlédnout. Ale ta odměna na vrcholku. Přátelé, ten výhled .... na paní výčepní, když k nám běžela s Gambrinusem a pak ještě několikrát a s kuřecím řízečkem. Normálně bychom se ani neohřáli a běželi dál, ale museli jsme čekat na ty loudaly. Po té, co byl severní pól dobyt (pardón Říp), jsme jako kamzíci po obrně seskákali z hory a valili si to do Mlčechvost. Cestou jsme jednou krapet zabloudili, ale zase jsme poznali jiná místa. Krajinou jako placka jsem nebyl příliš nadšen, ale naštěstí se už smrákalo, takže už nebylo vidět. V Mlčechvostech se skupina opět rozdělila na sportovce a rebelující. My rebelující jsme zasedli do hospůdky s úmyslem počkat zde na vlak. Ostatní pokračovali až do Nových Ouholic (blázni). Zatímco mi jsme v teple a klidu čekali na vlak, aby nám potom 2x ujel, druhá grupa chytila hned ten první. Protože se nám už nechtělo smrdět v hospodě, rozhodli jsme se pro cestu vlakem do Roudnice, kde jsme v restauraci u výborného kysela vyčkali spoje na Prahu. Do Prahy jsme dojeli plní kysela a dojmů z výletu na Říp.

   Tak nějak takhle probíhají hroší výlety. Pokud máte toulavý boty a nevadí Vám brzké vstávání, přijďte zítra v 7.00 na Hlavní nádraží. Před pokladnami tady bude stát nepřehlédnutelná skupina rozespalých pomatenců. Těšíme se na Vás.

Autor: hroší poutník Petr Berka, podrobnosti o výletu najdete na www.putovanihrocha.cz