Plastiková kadibouda

O víkendu jsem byl na historické akci u hradu Radyně. Zážitek, který popisuji, se vztahuje k chemickému záchodu. Bylo to pro mne nové a velmi traumatizující. Snad u toho nekonzumujete něco dobrého...

Ráno se budím na ovčích kůžích o půl šesté s pocitem akutního naplnění všech dutin. Musím vyběhnout ven a poněkud se vyprázdnit. Ale kam? Když je tu ta plastiková kadibouda, přece nepůjdu do lesa. Poprvé beru vlhčené ubrousky a zamykám se v modrobílém kvádru. Přemýšlím, jak to udělat, abych si nesedl na okraj mísy. Stahuji nohavice a v postoji skokana na lyžích zaujímám požadovanou pozici. Nakláním se a udržuji rovnováhu. Držím si košili, aby nedošla k úhoně, nemám jinou na výměnu. Zatlačím a najednou PRDHO! První exkrement padne do prohlubně a rozčeří modrou hladinu. Tekutina vyšplíchne a rovnou na můj zadek a záda. Hrůza. Leknu se a hlavou drcnu do plastových dveří. Bouda se rozkýve a já ztratím poslední zbytky rovnováhy. Dosednu na okraj plastové mísy. Jak šílené, vlhké a odporné. Tolik vlhčených ubrousků jsem ještě nikdy nepoužil na otření těla.

Uff. Mám to za sebou. Jak říká klasik. Nevrmór! Příště půjdu do lesa.

(celý zápis z historického víkendu najdete v deníčku na Putování Hrocha)

Petr Hroch Binder, poutník Hroch, zakladatel Putování Hrocha