Opravdu ze všeho musíme udělat byznys?

Lidská činnost směřuje k uspokojování potřeb. Těch základních i těch dalších. Máme různé potřeby i cesty k jejich uspokojení. Proč si zpravidla vybereme tu horší?

Dnešní zamyšlení je věnováno všem, kteří se snaží druhým pomáhat bez nároku na honorář. Velmi si těchto lidí vážím a skláním se před nimi. Pomáhat se totiž dá jen z čisté a nesobecké lásky. Jsem o tom přesvědčený. Každý jiný motiv nutně vede ke znetvoření původního, mnohdy ušlechtilého záměru. Uvedu tři příklady za všechny. Příklady, které všichni dobře známe a každý den se s nimi (byť zprostředkovaně) setkáváme.

Příklad první. Politika. Je to služba státu a lidem. Každodenní vyjednávání těch nejlepších podmínek pro život. Pro druhé. Nemůže ji dělat ten, kdo není sám vyrovnaný, připravený, uspokojený. Důvodem je snadná korumpovatelnost. Takový člověk snadno podlehne svodům jednotlivců a skupinek, které prosazují své zájmy, mnohdy velmi odlišné od zájmů celku. Není možné, aby si z politiky dělali lidé výnosné zaměstnání. Není možné, aby ostatní jen nečinně přihlíželi a říkali si, že to ještě není tak hrozné. Nestačí pouze výhružně mlčet. Nestačí nadávat ve skrytu umakartových kuchyní. Nestačí nejít k volbám. Nestačí podepisovat petice. Proč máme tolik politických stran a hnutí? Je to snad tak výnosný podnik?

Příklad druhý. Zdravotní pojištění. Původně jsem chtěl rozebrat zdravotnictví jako celek, ale tolik prostoru tu zase nemám. Proč máme několik (desítek) zdravotních pojišťoven? Je to snad tak výnosný podnik? Pokud by byla pouze jediná (to je revoluční řešení) pojišťovna, která by fungovala pro všechny, s možností příplatků na konkrétní druhy zdravotní péče, jistě by byla efektivnější, průhlednější, pružnější, levnější, kontrolovatelnější. V rukou státu, jako nejlepšího hospodáře a na očích veřejnosti, jako nejlepšího kontrolora.

Příklad třetí. Charita. Už to slovo mi nahání husí kůži a při svých vystoupeních se mu snažím vyhnout. Máme totiž obrovskou moc, ničit původní významy slov. Devalvovat je, znásilňovat a pošpiňovat. Neuběhne den, aby na mne někdo nevybafnul, že mám přispět na rakovinu, na dětskou vesničku, na přírodní katastrofu, na týrané děti, na staré lidi. V té záplavě žádostí se stává, že začnu být nevšímavý a třeba přehlédnu skutečné volání o pomoc. Proč existuje tolik nadací a společností, které mají ve své náplni pomáhat? Je to snad tak výnosný podnik? Co se ještě dá počítat k nezbytné režii a co je už rozežranost? Je nutné, aby generální ředitel(ka) charitativní organizace jezdila v luxusním voze, pořízeném z vybraných peněz? Je nutné platit znevýhodněným matkám mobilní telefony? Užívají se všechny získané prostředky efektivně? Je nutné dělat charitu na hlavní pracovní poměr?

Dalších příkladů je mnoho. Jde mi o to, abychom se zamysleli, zda je nutné vydělávat vždy a za každých okolností. K čemu potřebujeme více peněz, když srdce hladoví? K čemu nám budou peníze, až nebudeme mít koho navštívit? Proč se potřebujeme mít stále lépe, na úkor pohody, na úkor pokory, na úkor lásky. Už přestaňte číst, vypněte počítač a jděte za známými. Vezměte je někam ven, do parku a povídejte si s nimi. Řekněte jim, co se vám dnes povedlo. A poslouchejte jejich dobré zážitky. A až bude večer a půjdete spát, po hygieně těla, zkuste nechat promluvit hlas svědomí. Je to jediný hlas, který vám určitě nebude lhát. Nemá důvod. A zítra, zítra bude svět lepší. I díky vám.

Petr Jan Roch Binder - poutník Hroch, zakladatel myšlenky Putování Hrocha