Obrazy ze staré školy

Tak trochu nostalgická vzpomínka na první stupeň základní školy, kterou jsem navštěvoval na vesnické škole v Dolních Měcholupech (dnes už to je Praha). Myslím, že je to zajímavá sonda do systému školství před 35 lety a zároveň srovnání, kam jsme to od té doby v oblasti vzdělávání dotáhli.

Obraz první: První školní den

To ráno jsem si nemohl dovolit zaspat. Ne že by tomu jindy bylo jinak, ale 1. září se do školy chodilo zásadně co nejdřív. Šlo o to, zabrat nejvýhodnější lavici, dohodnout se s Brejlou, popřípadě o vyhlídnuté místo v poslední lavici svést nelítostný souboj. Vše bylo mnohem komplikovanější, neboť na naší škole fungoval systém dvojtřídek a jako čtvrťáci jsme si na páťáky nemohli moc vyskakovat. Jakoby nám to bylo něco platné. Na první hodinu dorazil pan řídící. Okem jestřába zkontroloval zasedací pořádek a z lehkým úsměvem na tváři začala hra škatulata, škatulata hejbejte se. 

"Takže za prvé. Všichni páťáci budou sedět v řadě u dveří, čtvrťáci u oken. Postavte se ke svým lavicím, podle tohoto rozdělení a vyberte si svého souseda"

Hrubé dělení bylo za námi. S brašnami jsme nervózně postávali s Brejlou u poslední "brázdy". Bylo nad slunce jasné, že hra nekončí.

"Berka, tak ty by jsi chtěl sedět s Brejlou v poslední lavici? Slyšel jsem, že vás včera někdo viděl kouřit na hřišti za školou? Je to pravda? Takže chlapci, prázdniny skončili, račte si to uvědomit. Ve škole se bude co? Sekat latina". 

Tvářil jsem se jako anděl neposkvrněné čistoty, který ztratil orientaci a vůbec neví, kde se hřiště nalézá, ani co je to cigareta. Takový sprostý pomluvy. Copak jsem blbej, hulit za školou. Bylo to za statkem a balili jsme si suchý lipový listí.

"Takže Berka do první lavice, protože zlobí a je blbej na matiku. Vedle něj si sedne Šmídová, protože špatně vidí a v matematice je nejlepší. Brejla zůstane pro jistotu v poslední a vedle něj si sedne třeba Procházková, aby ho mohla doučovat z češtiny.

Kruci, zase budu sedět vedle "Šmejdky". Je to šprtka a vůbec nerozumí fotbalu. To ta sezóna bude stát za starou bačkoru.

Obraz druhý: Hodina matematiky (nebo kterákoliv jiná)

"Sednout. Rozdejte papíry, napíšeme si desetiminutovku. Tato řada čtvrťáků se zvedne a vymění si místo s touto řadou páťáků. Doufám, že nemusím připomínat, že každý má svojí hlavu. Takže koho přistihnu podvádět, papír mu beru a dostává automaticky pět. Píší si čtvrťáci......"

Tento systém se mi nelíbí. Opisovat přes půlku třídy, nebo se otáčet se prostě nedá. Ty příklady jsou hrozně těžký a nedají se za deset minut vůbec spočítat. Sakra, mám jenom tři příklady a už mi to berou.

"Do konce hodiny nám zbývá půl hodiny, tak k tabuli půjde třeba........ Berka, Sládek a Šmídová. Berka a Sládek za křídla, Šmídová doprostřed. A páťáci aby se nám nenudily si samostatně vypočítají příklady 3 a 4 ze strany 47, kdo bude hotov nekouká co kde lítá a počítá se čtvrťáky. Zkoušení, pište si".

No, jo dává nám ty příklady z desetiminutovky, aby si to nemusel tahat domu a rovnou si to tady opravil. Blbeček Koranda se mi posmívá, že už to má vypočítaný, přitom to obšlehl z tabule od "Šmejdky". Kdyby aspoň napovídal. O přestávce si to s ním srovnám.

"Takže Berka z desetiminutovky za 4, Sládek za 2, Šmídová udělala malou chybu v násobení, jinak postup v pořádku, takže za 1. Ze zkoušení Berka za 3, Sládek jedna mínus, Šmídová čistá jednička. Klid, pokračujeme ve zkoušení. K tabuli půjdou páťáci Voříšek, Šach a Veselý. Čtvrťáci, kteří budou vědět, mohou počítat s páťáky, ostatní si vyřeší příklady 7 a 8 na straně 99.

Je to jasný, počítám s páťákama. Opíšu to z tabule od Šacha. Brejla už to má taky a čumí z okna. Asi se těší odpoledne na fotbal.

Obraz třetí: O vině a trestu

O přestávce jsem zašel za Korandou, aby mi vysvětlil ty opičky, co na mě dělal, když jsem byl u tabule. Byl na mě drzej, tak jsem ho praštil pěstí do ramene. Strčil do mě až jsem upadl. Popadl jsem penál a vzteky jsem ho po něm hodil. Sakra, trefil jsem okno. Ten vůl se uhnul.

"Kdo rozbil to okno? Takže Berka. Můžeš mi to nějak vysvětlit? Takže Ty sis jen tak pohazoval penálem a on jak letěl okolo okna, tak to okno najednou z ničeho nic prasklo? Zajímavý. To okna často dělají, že jen tak sami od sebe praskají. Takže vyřídíš tatínkovi, že má přijít zítra sám, nebo mu to mám napsat do žákovské? Tak mu to radši napíšem a né aby se, Berko, ta žákovská cestou domu sama od sebe ztratila.  Jo a dneska po škole se budeš hlásit u mé ředitelny, budeš po škole. Potřebuji trochu poklidit kabinet. Tak a začneme konečně něco dělat".

Jé, zase budem krákat jako vrány. Proč není tělocvik. Říďa hraje na housle. Kohut nezpívá a pod lavicí si hraje s novým angličákem.

"Kohute, co máš tak zajímavýho pod lavicí, že s náma nezpíváš. Pochlub se nám. Kolikrát jsem vám říkal, že hračky do školy nenosíme. Tak mi to auto dej na stůl a rodičům vyřiď, aby si pro něj po vyučování přišli. Jinak se s ním rozluč, protože se s ním do prázdnin neuvidíš. Tak pokračujeme.  ....pod našimi okny, teče vodička..."

"Kohout" je bez angličáka. Dostal by od táty vejprask. Řadši řekne, že ho ztratil a pak ho jako před prázdninama najde. Brejla tajně jí svačinu. Říďa ho vidí jde okolo něj a praštil ho zezadu za krk šmitcem. To to mlasklo. Bolí to a bude tam mít pěkný jelito. Říďa hraje a zpívá dál, jakoby se nechumelilo.

"....   že sú maličká. Takže Brejlo, kolikrát jsem vám říkal, že na svačinu máme přestávku. Když už jsi teda po ní, tak o přestávce vyneseš koš, uklidíš ten svinčík okolo umyvadla, pořádně smažeš tabuli a to samé jako Berka. Ve dvě nástup před ředitelnou".

Tak to je dobrý, alespoň tam nebudu sám a Brejla mi poradí, jak tátu připravit na to rozbitý okno. 

Obraz čtvrtý: Smutný závěr

Doufám, že Vás obrazy z mé školy pobavily a přinutily srovnat, jaké to bylo dřív a jaké dneska. Vzpomínky začínají blednout, vynořují se ve chvílích, kdy vidím děti a mladé. Jaká je asi ta jejich škola? Má šanci vychovat z nich kvalitní lidi? Naučí je nějakým pravidlům a řádu? Čím je vybaví do života? Dává jim opravdu kvalitní vzdělání?

Asi by se učitelé, rodiče a hlavně ministerstvo školství mělo zamyslet, kde se stala chyba. Jestli je třeba vymýšlet za každou cenu nové systémy a reformy, jestli není lepší návrat ke starým hodnotám (v oblasti školství). A studenti? Studenti by měli poslušně a s úctou naslouchat svým kantorům. Škola je živý organizmus učitelů a žáků, kde musí být jasně nastavena pravidla.

Mé obrazy by snad mohli pomoci jako návod.

Odkazy na články s podobným tématem: článek 1, článek 2

Autor: Petr Berka, hroší poutník a pořadatel kulturních akcí Mračení