O vině a trestu aneb opravdu slepá spravedlnost?

Zaujaly mě dvě agenturní zprávy, které spolu nesouvisí. První, že obviněný z případu unesené a zabité Aničky se ve vazební cele pokusil o sebevraždu, a druhá, že syn bývalého primátora leží v nemocnici s těžkým úrazem paží.

Pod první zprávou se vede svatá válka o potrestání vraha dítěte, lhostejno zda je vinen či nevinen. Ano nepřímých důkazů proti jeho nevině je hromada, navíc je to notorický recividista s nulovou hodnotou pro společnost (spíše značně mínusovou). Ale přece jenom existuje možnost, i když nepatrná, že s odporným činem nemá nic společného a byl v nesprávnou dobu na nesprávném místě. Pokus o sebevraždu lze brát jako přiznání viny, hlas svědomí, stejně jako podlehnutí mašinérii policejních výslechů nebo strachu ze spoluvězňů, kteří se spokojí s podezřením. Spravedlivé by bylo, najít dostatek nezvratných důkazů proti obviněnému a po právu ho odsoudit.

Druhá událost by byla naprosto nezajímavá a do sloupků novin by se neměla šanci dostat, kdyby se nejednalo o syna bývalého primátora hl. města Prahy. Pod touto aktualitou se pro jistotu diskutovat nedá. Sice se říká, že všichni jsou si rovní, ale jak je vidět někteří stále rovnější. Synátor se asi opil s partou kamarádů a nenapadlo ho nic chytřejšího, než nad ránem blbnout v centru města. Možná se potatil a lezením na starou kašnu trénoval na svojí první osmitisícovku. Odnesl to otevřenými zlomeninami horních končetin. Ale možná, že to bylo úplně jinak. Mladý pán stál pod kašnou a říkal kamarádům, ať nikam nelezou a při tom na něj spadl špatně zajištěný a tudíž nebezpečný městský mobiliář. Spravedlivé by bylo, aby se i tato událost vyšetřila. Spravedlivé by bylo, aby lékaři mladému Bémovi ruce zachránili, aby náklady na zdravotní péči jeho otci řádně vyluxovaly bankovní účet a mládenci zaplatili způsobenou škodu.

Jak oba případy dopadnou si netroufám odhadnout. Světská spravedlnost bývá slepá. 

Autor: Petr Berka, hroší poutník