O cestách a cestování, o poutích a putování, o ztrátách a nalézání

Cestami je naše Země doslova poseta. Máme hlavní cesty, cesty vedlejší i docela malinkaté. Chůze je nejpřirozenější pohyb pro člověka. Přesto se daleko častěji vozíme. Je to z důvodu pohodlí, časové úspory nebo nám snad někdo nakukal, že to prostě jinak nejde?

Chůzí se v průměru pohybujeme čtyři kilometry za hodinu. Když na to šlápneme i více. Je ovšem otázkou, jak dlouho takové tempo zvládneme. To je jako s tím velbloudem, který běhal po poušti. Koupil ho jeden chlápek, protože majitel velblouda mu vysvětlil, že se to zvíře během ochlazuje. Chvíli novopečený majitel sedí na svém běžícím velbloudovi a ten najednou padne mrtvý na zem. A chlápek jen smutně prohlásí: Chudák, zmrznul.

Chodíme do samoobsluhy, za školu, do tanečních. Chodíme na rande, na pivo, na cigáro. Chodíme se bodnout, k šípku a do háje. Obrazně řečeno. Většinou totiž jezdíme. Skočíme do auta a objedeme blok, abychom mohli nakoupit, do školy, do tanečních, na pivo. Ano, i na pivo se jezdí autem. Místo toho, abychom se sebrali a vyrazili někam ven. Do háje, k šípku a kochali se přírodou, která tak nějak umí vykouzlit uklidňující obrázky. Nemusíme přece nikam pospíchat. Spěchání nechme v práci a ve městech. Tam jsou na spěchání zařízení, ale v přírodě? To je jiné.

Cestujeme často, cestujeme rádi. Nacpaní na sedadlech autobusů, vlaků a letadel. Překonáváme vzdálenosti, abychom zažili něco jiného, co doma zažít nemůžeme. Doma myslím u nás, v České republice. Toužíme po moři, po exotických krajinách, po velehorách. Potom dostaneme k narozeninám obrázkovou knížku zajímavých míst republiky a žasneme, že jsme o tom vůbec nevěděli. Vezmeme si mapu a začneme plánovat nějaký výlet po vlasti. Máme tu spoustu turistických cest. Jsou pěkně značené a většinou i odpovídají zakreslení v mapě. Ty cesty vedou krásnými místy a stojí za to se po nich vydat.

Když jsem před lety jedné průvodkyni řekl, že jdu na pouť, myslela si, že mluvím o kolotočích a houpačkách. Máte to podobně? Je pouť pro vás zábavné odpoledne se spoustou sladkostí, atrakcí a hlasité hudby, která se na mnoha místech tluče? Pouť je směřování odněkud někam. Zpravidla z domova k místu, které je zázračné. Pouť má několik částí, z nichž ta první začíná ještě před prvním krokem. Je to těšení se. Plánování a uvědomění si, proč se chci na pouť vydat. Také shánění potřebností a třeba i přátel, kteří půjdou s vámi. Druhá část začíná prvním vyšlápnutím. Z člověka obtěžkaného starostmi běžného života se stává poutník. A nepozná se to jen podle klobouku a hole, někdy mušle, nádoby na vodu a dobrých bot. Jistě by to bylo vidět na EEG a EKG.

Pak nastává delší či kratší putování. Je krásné v jakémkoliv počasí. Je obohacující, i když poutník nemá skoro nic. Je povznášející, přestože vás ukrutně bolí nohy. Je trpké, když počítáte každý metr a trpíte žízní, protože se ostýcháte požádat babičku za plotem o trochu vody. Je nepřekonatelné, když nevěříte. Sami sobě, té cestě i cíli, kam jdete. Když nevěříte, že jste pod ochranou. Když nevěříte, že na cestě nejste sami. Když jdete jen pro cestu samotnou, pro překonání vzdálenosti.  Každá cesta může být nekonečně dlouhá, když nás opustí víra. A platí to i naopak. Ve chvílích, kdy jsem měl pocit, že už neujdu ani metr, našel se někdo, kdo se o mne postaral. Třeba jen tím, že vyjádřil svoji podporu. Dal mi napít, ukázal v mapě, kde jsem. Vlil mi do žil novou energii a sílu.

Naše putování nutně nemusí být pouze po svatých místech, přestože tam je energie nejsilnější. Každé místo může být silné, když ho dokážeme vnímat. Ke každému místu můžeme mít zcela jedinečný vztah, když k němu dojdeme po svých. Budeme si ho více vážit. A třeba si začneme více vážit i sebe. To je první krůček k tomu, abychom si mohli vážit i ostatních. Potom nám svět už nepřijde tak šíleně nesmyslný, začneme rozeznávat i to dobré v lidech. Začneme to poznávat a vyhledávat. Přestaneme být poutníky jen na cestě, jen při putování. Poutnictví se nám dostane pod kůži a už z nás nevyprchá.

Přeji vám jen bezpečné cesty, málo ztrát, hodně nálezů (nemyslím lékařských) a dobré lidi kolem

Petr H.Roch Binder, poutník Hroch