Nenechme zemřít i svobodu

Je první den bez občana Václava Havla. Slunce opět vyšlo, lidé odcházejí do práce. Je nový den, kdy můžeme žít, ovlivňovat, měnit, smát se, obdarovávat, těšit.

Dostali jsme velký dar, o kterém mnohé národy jen sní. Svobodu. A možná proto, že jsme ho dostali zadarmo, si nedokážeme svobody dostatečně vážit. Nedokážeme ji bránit před hanobením. Před zloději. Upadáme do letargie a ubezpečujeme se, že se s tím nedá nic dělat. Podléháme masáži médií, nadáváme politikům, zlobíme se na nefungující stát, který všechno prošustruje a zanechává jen dluhy. Zapalujeme svíčky a truchlíme pro neúnavného kritika totality. Té předlistopadové i pozdější. A přitom si neuvědomujeme, že jsme to právě my, co můžeme všechno ovlivnit. Protože ještě žijeme. Právě my máme tu báječnou možnost volby.

Máme obrovský dar, ke kterému patří i porce odpovědnosti. Uvědomujme si ji každý den. Pokaždé, kdy se budeme rozhodovat. Velké věci se skládají z drobných střípků. Naše odpovědnost začíná u řízení auta, u výchovy dětí. Pravda a láska musí zvítězit, ale samy to nedokáží. Bez naší odpovědnosti a odhodlání. Bez nás. Bez těch, kteří ještě žijí.

OMNIA VINCIT AMOR (nad vším vítězí láska)

Petr Hroch Binder, poutník Hroch