Nekalé praktiky nových obchodních firem s energií

Žijeme ještě v právním státě? Tuto otázku jsem si položil po události, která se stala mé 80ti leté mamince, potažmo mě. V úterý odpoledne zazvonili u jejích dveří nezvaní hosté z firmy České energetické centrum, a.s. Tři mladí, sebevědomí, milí zástupci firmy mamince nabídli plyn nebo elektřinu za výhodnou cenu, včetně okamžitého uzavření smlouvy s jejich firmou.

Moje maminka nemá ponětí, kolik v současnosti platí za kW elektřiny, stěží tedy může posoudit výhodnost nabízené služby, ale o to tu vůbec nejde. Maminka je zkrátka najivní a přece by jí ti hodní lidé nelhali. Vyslechla je, našla pečlivě schovávané útržky za platby, aby si supi mohli vyplnit nové smlouvy. Srdce jim musela plesat nad vidinou snadno získané provize. Obchodní zástupci si bravurně poradili i s drobnou komplikací, a to, že v záhlaví smlouvy je jiné jméno, než kterým od svatby disponuje moje maminka. Když jí dali smlouvu k podpisu, navedli jí, aby se podepsala jménem manžela. Obchodní zástupci nevědí, že existuje něco jako plná moc, že nabádají klienty k podvodu? Ale vědí, vědí to moc dobře, jen se jim to nehodí do krámu.

Maminka mi večer volá, že asi udělala blbost. Nemůžu se na ní zlobit blbosti děláme všichni a nemusí nám být 80. Dohodl jsem si tedy s obchodní zástupkyní schůzku na druhý den. Přišla paní (slečna) zhruba 23-30let, sebevědomí z ní stříkalo na všechny strany. Chtěl jsem se s ní pobavit o platnosti smlouvy, kterou maminka podepsala jménem otce, který je v záhlaví smlouvy. Paní tvrdila, že jsou to manželé žijící ve společné domácnosti a moje maminka na to má rozhodně právo. Myslel jsem si něco jiného. Podle mého selského rozumu se jednalo o podvodné jednání a uzavřená smlouva je tudíž neplatná. Paní tvrdila, že platná je a musíme jí tedy řádně vypovědět. Když jsem požadoval výpovědní formulář, obchodní zástupkyně ho neměla, prý jsem první klient, který něco takového žádá. Tady naše diskuze skončila. Poděkoval jsem obchodní zástupkyni za ztrátu času.

Jelikož se zřejmě nejedná o nahodilou událost, ale obchodní zástupci takto jednají programově podle interních příkazů firem, rozhodl jsem se to nějak řešit. Druhým důvodem je, že se mi pranic nelíbí nezvaní hosté, kteří nutí lidi k podpisu čehokoli v časové tísni, tím méně staré.

Prosím proto o radu vás s právním vzděláním, jak mám dále postupovat a proti komu. Jmenovitě proti obchodnímu zástupci, který uzavíral smlouvu s maminkou nebo proti firmě, za kterou jednal?

A závěrem rada mojí mamince (kterou jí dávám už asi po tisícáté) i dalším starým lidem. Neotvírejte své dveře nikomu cizímu, nepouštějte takové lidi do bytu ani kdyby vám slibovali zdarma modré z nebe, nepodepisujte žádné smlouvy aniž byste se poradili s někým, kdo tomu rozumí, nekupujte nic od nikoho výhodně na ulici,...

Maminka je z celé události špatná ještě dnes. Zeptal jsem se jí, jak si představuje podvodníka. Jejímu popisu odpovídal spíš bezdomovec. Vysvětlil jsem jí, že ty největší grázlové chodí převážně v drahých oblecích a jezdí v drahých limuzínách.

P.S. Jen pro úplnost, ve středu večer jsem informoval společnost o celé záležitosti, zeptal jsem se jich na jejich stanovisko. Do dnešního dne mi nikdo neodpověděl na otázku, zda uzavřené smlouvy považují za platné či nikoli.

Autor: Petr Berka, hroší poutník.