Nejlevněji vydělané peníze

Co jsou to peníze? Papírky a kovy různých barev, za které se dá koupit téměř cokoliv. Každý z nás je měl už někdy v ruce, někdo jich má více, jiný méně, ale nikdo jich nemá dost. Pořád se snažíme získat další. Další peníze.

A vlastně ani nevíme proč, protože naše potřeby jsme už dávno uspokojili, nyní už sháníme peníze na uspokojení jakýchsi uměle vyvolaných žádostí a tužeb. Jistě, existují lidé, na pokraji přežití, lidé, kteří horko těžko vycházejí se svým příjmem. Ti ale pravděpodobně nevysedávají u počítače a nečtou si tyto blogy. A pokud ano, spadají do první kategorie a na chudáčky si pouze hrají. Tak tedy, stále se snažíme získat další a další peníze, abychom je mohli utratit. Tu rozumně, tu zcela nerozumně za věci, které nepotřebujeme, které nás nerozvíjí, neuspokojují naše, ani velmi roztodivné potřeby a které jsou navíc neúměrně předražené. Ve chvíli, kdy si dostatečné množství lidí, kteří se rozhodnou, že budou používat mozek, řekne, že nepotřebují nakupovat nesmysly, vyhazovat peníze za zbytečnosti a snižovat své nároky na spotřebu, nastane všeobecná krize. Kola ekonomik, rozjetých mediálními kampaněmi se zpomalují a politici bijí na poplach. Jistě, mohou za to i nesvědomití spekulanti, kteří konají nerozumná (rozuměj podvodná) rozhodnutí a tunelují tak finanční trhy.

Pryč jsou doby, kdy zemědělec vyprodukoval, prodal, zbohatl, nakoupil, zasel a vyprodukoval. Mohou za to dotace. Nesmyslné, bombastické a hlavně nespravedlivé. Z veřejných rozpočtů se cpou peníze do různých odvětví, která by za normálních podmínek mohla být soběstačná. Dalším žroutem peněz jsou překupníci v převleku za různé velkoobchody. Každý, kdo vstupuje do prodejního řetězce, nutně zvyšuje cenu výsledného produktu. Každý chce přece vydělat a žít. Pokaždé, když si beru jogurt (nebo něco jiného v regálu) vzpomenu si, jak je producent odírán stlačováním výkupních cen, aby se nažral překupník a ještě mohl vykřikovat obchodník, že má nejnižší ceny ve městě. A to už nechávám stranou naivitu konzumentů, když radostně vybírají salámy kilo za tři pětky a myslí si, jak kvalitní obsahují suroviny. Blbý je, že kvalitní potraviny, aby pohledal.

Zapomínám na peníze. Vždyť o ty tu jde především. Máme za sebou volby. Dopadly podle mého blbě. Opět přes tři a půl milionu voličů dalo na předvolební sliby parlamentních stran, že už budou konečně hodné a pracovat ve prospěch voličů. Navíc sliby prezentované megalomanskými reklamními kampaněmi, na které jsme se v konečném důsledku všichni složili. To jsme opravdu tak zabednění, důvěřiví, hloupí, ustrašení a zaslepení? Ano, přes půl milionu voličů se vymrštilo k Věcem veřejným. To je ale málo. Za dosavadní práci by neměli dostat ani hlas, ani korunu ze státních příspěvků, žádné odchodné, či poslanecké platy. Kdo z nás dostane plnou výplatu, když bude mizerně pracovat? A jak dlouho nám to bude procházet? Čtyři roky? Těžko. Tak se zamysleme a neprožívejme volby jen jako dva dny, kdy musíme do volebních místností a je to opruz, protože chceme být na chatě. Máme další čtyři roky na to, abychom zjistili, kdo to s námi myslí dobře a kdo by měl od nás dostávat naše peníze. Na první pohled levně vydělané.

Petr H.Roch Binder, poutník Hroch