Nechce se mi...

Nechce se mi ráno kontrolovat, jestli si kluci ustlali postel. (Samozřejmě, že neustlali.)

Nechce se mi po příchodu z práce hulákat, jak to, že si neustlali postel. (Samozřejmě je ani nenapadlo, že by je taky mohli ustlat.)

Nechce se mi udělovat příkazy či vyslovovat prosby typu "Umyj nádobí", "Vynes koš". (Zcela potrhle se domnívám, že dotyční pubertální jedinci sami přijdou na to, že je to potřeba.)

Nechce se mi o dvě hodiny později zvyšovat hlas a ječet "To nevidíte, že je potřeba umýt nádobí?" nebo "Když to neudělám já, tak to neudělá nikdo!" (I po letech mě stále udivují ty zmatené nevinné obličeje zvěstující "Jéé, já jsem si nevšiml, že tam je nádobí...")

Nechce se mi hledat liché ponožky. (Stejně se nikdy nenajdou.)

Nechce se mi kupovat nové ponožky. (Co kdyby se přece jenom někde našly některé ty liché....)

Nechce se mi hubnout. (Ale už se nevejdu do žádné sukně, to abych si koupila něco nového.)

Nechce se mi utrácet za nové oblečení. (Že bych přece jen něco shodila?)

Nechce se mi cvičit. (Ale bez cvičení nezhubnu, pak už zbývá jedině "nežrat".)

Nechce se mi omezovat se v jídle. (Co by mi, panebože, z toho života zbylo, když už se nemůžu ani najíst.)

Nechce se mi vařit. (Nevidíte, že hubnu? Nemůžu vařit, když hubnu, to je čirý sadismus chtít po mně, abych ty vůně čuchala...)

Nechce se mi do sexu. (Bolí mě hlava.)

Příteli se nechce do sexu. (Nechce se mi žít. On už mě nemiluje).

Nechce se mi plít zahrada. (Ještě to chvíli vydrží.)

Nechce se mi plít zahrada. (Plevel zatím pokrývá jen asi 20 % zahrady, je to předčasné…)

Nechce se mi plít zahrada. (Že bych místo rajčat a kytek pěstovala plevel na zelené hnojení?)

Nechce se mi plít zahrada. (Hurá, nemusím plít, včera napadl sníh!)

Autorka: Daniela Sedláčková, hroší poutnice a kapelnice folkové skupiny Kámen úrazu